...nedělní

Máloco tolik pouzkazuje k Bohu a tak naléhavě po Bohu volá 

jako právě prožitek jeho nepřítomnosti.

Tento prožitek může jedny vést k "obžalobě Boha", která končí odmítáním víry.

Avšak existujue - zejména v tradici mystiků - 

řada jiných interpretací této nepřítomnosti, jiných způsobů jak se s ní vyrovnat.

Bez bolestné zkušenosti "bohaprázdného světa" těžko pochopíme smysl náboženského hledání.

/Vzdáleným na blízku/

Terezie z Lisieux na prahu své smrti doznává, že "ztratila víru",

všechnu její jistotu a světlo - je schopna už jen milovat.

Boha "nevidí" světlem víry, avšak stále se kněmu vztahuje vášní lásky.

Jestliže láska předbíhá víru na cestě ke konečnému cíli

a přežívá i "smrt víry", pak je schopna obejmout i nevěřící

a jejich nevíru. Nevíru může víra přemoci jedině tím, 

že ji obejme.

/Vzdáleným na blízku/

Nikdo z lidí Boha neslyší neustále, víra je život zahrnující i okamžiky 

(a někdy dlouhé etapy cesty), kdy jsme vystaveni Božímu mlčení - 

i ten, který byl Vtěleným Božím Sloem zakusil tuto opuštěnost v Getsemane a na kříži.

O to naléhavěji k nám volá verš žalmu: "Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte srdce svá."

Je třeba, abychom zůstali otevření, nechali ono "nejvyšší místo v nás" otevřené

pro toho, jemuž jedinému náleží.

/Noc zpovědníka/

Tomáš Halík