středa 18. prosince 2013

...odešel

Před dvěma lety.
Václav Havel

foto vlevo z knihy Disident, D. Kaiser (Božena Havlová se synem Ivanem a Václavem, říjen 1936), 
foto vpravo z knihy V. Havel Životopis, E. Kriseová

"Ještě lepší je vnímat události tak, že pro nás mají smysl
dopadnou-li jakkoliv."

"Jsem stále více přesvědčen o to, že krize tolik potřebné celosvětové odpovědnosti, je v principu následkem toho, 
že jsme ztratili jistotu, že vesmír, příroda, existence, i náš život jsou dílem stvoření
 vedeným jednoznačným úmyslem, že mají konečný význam a sledují konečný cíl."

V listopadu 1989 mi byly dva roky. Ze Sametové revoluce si nepamatuju nic.
O rok později sedím tatínkovi za krkem na přeplněném litoměřickém náměstí, 
prsty dělám "Véčko" a koukám na Havla. 
To si pamatuju moc dobře, tenhle okamžik. 
Prý jsem mu dala i perníkové srdce, ale to už si, škoda, nepamatju.
V životě jsem ho potkala ještě několikrát.
Třeba nečekaně v Pražské křižovatce, když si roztomile povytahoval ponožku.
Nejsmutnější bylo rozloučení ve Vladislavském sále.


Nezapomeňme.

7 komentářů:

  1. Mě bylo v 89. pět. Sedím tatínkovi za krkem na přeplněném olomouckém náměstí a cinkám klíčema a vůbec nerozumím slovenské části hymny :))).

    OdpovědětVymazat
  2. ..mám z toho na krajíčku.....
    Pan Prezident ...takový už na Hradě nebude nikdy...
    Taky jsem ho párkrát potkala, na ty chvíle se nedá zapomenout. Mám ho stále moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně byly v 89. čtyři... a taky jsem seděla tátovi za krkem...
    Mám fotku z novin táty s ním...
    Díky za supr příspěvek.

    OdpovědětVymazat
  4. Chybi mi....lidsky i politicky v nasi zemi....diky za vzpominku

    OdpovědětVymazat
  5. Chybi mi....lidsky i politicky v nasi zemi....diky za vzpominku

    OdpovědětVymazat
  6. Pro mě byla z rozloučení asi nejsilnějším zážitkem vatra, která tu neděli večer hořela na Kampě. ... Často na něj myslím.

    OdpovědětVymazat