...odešel

Před dvěma lety.

Václav Havel

foto vlevo z knihy Disident, D. Kaiser (Božena Havlová se synem Ivanem a Václavem, říjen 1936), 

foto vpravo z knihy V. Havel Životopis, E. Kriseová

"Ještě lepší je vnímat události tak, že pro nás mají smysl

dopadnou-li jakkoliv."

"Jsem stále více přesvědčen o to, že krize tolik potřebné celosvětové odpovědnosti, je v principu následkem toho, 
že jsme ztratili jistotu, že vesmír, příroda, existence, i náš život jsou dílem stvoření
 vedeným jednoznačným úmyslem, že mají konečný význam a sledují konečný cíl."

V listopadu 1989 mi byly dva roky. Ze Sametové revoluce si nepamatuju nic.

O rok později sedím tatínkovi za krkem na přeplněném litoměřickém náměstí, 

prsty dělám "Véčko" a koukám na Havla. 

To si pamatuju moc dobře, tenhle okamžik. 

Prý jsem mu dala i perníkové srdce, ale to už si, škoda, nepamatju.
V životě jsem ho potkala ještě několikrát.
Třeba nečekaně v Pražské křižovatce, když si roztomile povytahoval ponožku.
Nejsmutnější bylo rozloučení ve Vladislavském sále.

Nezapomeňme.