sobota 3. března 2018

...hubu držet nebudu!

autorka obrázku: Oringle Petra Řehová   • za placky velké díky: Jani z .rooster hill.

Musím se přiznat že od voleb je mi dost těžko. 
Bez radosti, bez elánu...Co se denně děje mě budí ze spaní. 
Začalo to hned po volbách vyjmutím Čapího hnízda z evropských programů. 
Pokračuje to Okamurovými “pravdami” o Letech.
(Po zjištění, že asi přestřelil, navrhuje “den obětem holocaustu”, netušíc, že už dávno existuje a připadá na 27. ledna - na stejné datum, kdy juchal u Zemana na pódiu po jeho znovuzvolení. Prý má pořád horečku, tak se nedivme...)
Bývalý člen StB a trestně stíhaný premiér vyzdvihuje komunisty k moci
a účast na jejich sjezdu jim s radostí přislibuje i současný prezident.
Komunisté navrhují zdanění církevních restitucí.
"Nenápadně" probíhá volba nových členů Rady ČTK.
Zvolení komunisty z bicího komonda z Palachova týdne Ondráčka do čela GIBS
je už je pro mě jen dalším hřebíčkem na rakev pro českou demokracii.

Viděli jste FOKUS Václava Moravce na téma Totalita?
Odkaz tady: 



Do školy jsem nastupovala až pár let po revoluci, v roce 1993.
K tématu komunistkého režimu jsme se nedostali ani na základní, ani na střední škole.
V obou případech jsme skončili druhou světovou válkou. Děsí mě, že je tomu tak i dnes.

"Škola musí vést mladé lidi k sebevědomému občanství. 
Nebudou-li se o politiku zajímat všichni, stane se doménou těch nejméně vhodných." 
Václav Havel

Je sicé hezké, že se mluví o tom, aby se do škol vrátila branná výchova nebo práce v dílnách.
Nebylo by však mnohem potřebnější snažit se dětem přiblížit téma totalita?
http://www.dejepis21.cz/dejepis-v-21-stoleti
...

Jenže co s tím?

Po vyhlášení výsldků, po prvním lapání po dechu, "co teď s tím já jako jedinec můžu dělat?"... 
Začaly mi naskakovat události minulých dní a s nimi i články v týdeníku Respekt, který jsem si kupovala dříve jen občas, před volbami a po přečtení Opuštěné společnosti pravidelně.
 Erik Tabery je pro mě zárukou pravdivé a čestné novinařiny. 
Nastávají těžké časy, kdy se musí tato práce podpořit. Pan prezident svými neustálými urážkami na adresu českých novinářů a tragické události na Slovensku jsou toho jasným důkazem.


Další velmi potřebnou organizací je pro mě Paměť národa "Post Bellum".
"Nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně.

Stěžejním projektem Post Bellum se proto stala Paměť národa, sbírka vzpomínek konkrétních osobností, fotografií, deníků a různých archiválií z období totalit 20. století. Dnes sbírka čítá tisíce zpracovaných pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti.

Zahrnuje především vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války, přeživších holocaust, odbojářů, vyprávění politických vězňů, představitelů disentu, příběhy novodobých vojenských veteránů, představitelů národnostních menšin, ale také těch, kteří se stali součástí represivních složek totalitních režimů – Státní bezpečnosti, KGB a jiných."



Nehodlám rezignovat na hodnoty a principy slušné společnosti jen kvůli tomu,
 abych poslechla našeho pana prezidenta "a zavřela ústa".
Dokud mám tu možnost svobodně se vyjdářit... 
Hubu držet nebudu!

Zdroj obrázku: Amnesty.cz

Jdu hledat Tři špejle a znovu je odnést k pomníku.
Mám dojem, že nastává čas, kdy bude potřeba naši demokracii podpírat.

26 komentářů:

  1. Tak ono po revoluci to taky nebyla žádná sláva a kdo to dění pozorně sledoval, tak mu taky bylo hodně těžko. Ale předpoklad byl, že se to postupně začne měnit k lepšímu. A ono to jde dál do háje.... Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro nás, co jsme prožili 30let v komunismu, to sláva veliká byla, protože přinesla svobodu, bylo nám nádherně a mně to vydrželo dodnes. Všechno, co po převratu nebylo a ani nemohlo být v pořádku (není doposud) za to svobodu stálo! Moje děti na rozdíl ode mě můžou studovat, co chtějí a co zvládnou, jet kam chtějí a na co mají, žít, kde chtějí, říkat, co chtějí, věřit, čemu chtějí. Navíc jsme měli tenkrát obrovský morální vzor v čele státu, ale i ve filozofech, kteří mohli začít být slyšet, i v lidech, které komunistický režim ničil a kteří o tom mohli promluvit. Těžko nám tedy po převratu nebylo ani trochu a začíná být zase až teď. Nedejme jim to! Mluvme, pišme, angažujme se společensky i politicky. Nikdo to za nás neudělá.Liba

      Vymazat
    2. Naprosto souhlasím. Já si užila komunismu do svých 17 a stačilo mi to bohatě. Za své tři děti jsem ráda, že žijí teď a tady, trochu jim závidím ty možnosti. Je to na nich a mají taky mnohem větší zodpovědnost, než měly generace vyrůstající v komunismu. A o tom to právě je, někteří lidé se té zodpovědnosti bojí, chtějí, aby za ně rozhodoval stát, aby nemuseli myslet a někdo za ně všechno vyřešil. No a pak je tu prostor pro Babiše a Okamury a Zemany. Bohužel. Hana

      Vymazat
    3. Já si totality užila dostatečně a nenapsala jsem, že to bylo v pořádku. Pouze jsem napsala, že po revoluci, zatímco tedy lidem bylo nádherně, tak v politice se pod hlavičkou svobody a demokracie rozkrádalo, co se dalo, o morálce politiků a stran raději nemluvit. Jen se tehdy o tom všem tolik nepsalo. Není to prostě tak, že to v pořádku bylo a najednou se to změnilo. H.

      Vymazat
  2. Milá Marti, pocity mám velmi podobné. Od voleb se z nich nemůžu vymanit a pokaždé, když si přečtu "novinky" na naší politické scéně tak mi je hůř. Díky za tip na Opuštěnou společnost, díky ní jsme začali číst pravidelně Respekt. Mám strach, jak to bude dál. A naději hledám těžce. A tak si chvílemi opakuji slova spisovatele pana Stránského - "Je-li vám někdy těžko, špatně, smutno, úzko, zima, narovnejte se! Hned vám bude líp." A tak se snažím narovnat, co to jde :-)

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme Respekt po podzimních volbách rovnou předplatili. Díky za tenhle článek, díky, že o tom píšeš. Já se jakoby bojím, že nevidím dost souvislostí, nemám dost informací... tak se bojím veřejně vyjadřovat a vlastně i nějak angažovat, a jsem ráda, že jiní mají přehledu a odvahy víc a dělají to. Kdyby Tě napadaly další konkrétní věci, které je teď možné dělat, určitě o nich piš, ráda se budu inspirovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Na to lze říct jen jedno- naviděnou v pondělí v Praze!!!- nikdy hubu držet nebudu!!!! Simi

    OdpovědětVymazat
  5. Píšete “co s tím”. Musím Vám napsat, že Vy děláte dost. Tím že velmi jasně a rozumně popisujete a dáváte na vědomí to, co se dělo kdysi i to, co se děje teď. Píšete to tak jasně, že nejde tomu nerozumět. A píšete to tak nenásilně, že člověk má chuť něco dělat.
    Dělejte dál to, co děláte a věřte, že i to pomůže. Čte vás tolik lidi, že to má význam velmi velký.
    Díky vám teď posloucháme vámi sdílené video. Nebýt vás, nevěděla bych o něm. Takže děkuji za vše, co děláte.

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den,jsem ročník 1966, takže už pamatuji dost, vyrůstala jsem v hluboké totalitě a když dnes vidím dokumenty z té doby a zavzpomínám,tak si říkám, že to snad ani není možné. Stávali jsme před Vánocemi frontu na banány, mandarinky,které byly jen o Vánocích jsme si se sestrou spravedlivě dělily a šetřily jsme si je,aby nám vydržely co nejdéle, fronta bývala i na toaletní papír a dámské hygienické potřeby (příšerné kvality). Ano,byla nesvoboda, nesměli jsme cestovat, politické vtipy si rodiče s přáteli vyprávěli doma tajně, a když zjistili,že šmírujeme,tak zaznělo: "běda,jestli to řeknete ve škole,tam nás zavřou".Když přišla revoluce, tak jsme seděli u přenosů z Václaváku v televize se slzami v očích a velkou nadějí, že se to konečně změní k lepšímu. Ano, můžeme cestovat, obchody jsou narvané zbožím, vysoké školy jsou přístupné všem, ale nevím,jestli jsme chtěli zrovna to, co se teď, tolik let po revoluci děje. Já teda měla určitě jiné představy. Morální hodnoty jsou v háji,taková ta obyčejná lidskost, skromnost,poctivost taky,podání ruky dnes nic neznamená.Vesele se tuneluje co se dá, výchova v některých rodinách je katastrofální, učitel je dnes nula,která nic neznamená, (proč taky, když prodavačka v Lidlu má víc jak on) a o svobodě slova by se dalo polemizovat.(viz.případ mladého,slovenského novináře). Nestěžuji si, mám se dobře, ale celkově mi vadí ten hnus, co vidím kolem sebe a nejen u nás ale i ve světě.Všude násilí,stačí si pustit TV, já ji moc nesleduji, ale občas ji pustím a na skoro každém programu je nějaké násilí,střílení,vraždy,samé stupidní akční filmy.Dobrých pořadů a filmů pomálu.Pokaždé,když jsou volby,tak jdu,s dobrým úmyslem a pocitem morální odpovědnosti a pak si vždycky říkám:blbče,žes tam lezla,tohle byly tvoje poslední volby.Mám totiž pocit, že já jako jedinec,nemám šanci něco změnit.Do politiky se totiž derou jen samí psychopati.Je to blbé,co teď napíšu,ale někdy s nostalgií zavzpomínám na dobu,kdy jsme nikdo neměli mobilní telefon ani počítač,jako malí jsme lítali venku,aniž by se o nás rodiče báli,komunikovali jsme z očí do očí ne přes sociální sítě,nikomu jsme nic nezáviděli (nebylo co,všichni měli stejně),doba byla taková klidnější,bez konzumu a honění se za majetkem,za lepší dovolenou,lepším autem.....někdy si říkám,kam až to všechno ještě může zajít....
    Mějte se krásně.
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá paní Aleno,
      jsem o pár let starší než Vy a dokážu velmi dobře pochopit Vaše trošku idealizované vzpomínky na dětství, s čím ale nemohu souhlasit - že si lidé nezáviděli. Komunistický režim ze závisti vznikl, závist a nenávist v lidech živil, protože na závisti a nenávisti byl závislý. Stačilo si vydláždit dvorek a už vás dobrák soused udal, kde jste na to vzal a když dobře, řešil to jen soudružsky uliční výbor. V družině "vychovatelka" šikanovala moji kamarádku za to, že nefasovala tamní ranní svačinky a nosila si z domova šunku a paní to řešila s ostatními matkami - kde na to berou, soudruzi? Nicméně i já, jako Vy, na lepší stránky našeho dětství ráda vzpomínám - realisticky.
      Pěkně Vás zdravím, Liba

      Vymazat
  7. Marti, uz na skole se mi hodne libilo zivotni heslo filosofky Jarusky Peskove "Nenechat se otravit". Ovsem cim jsem starsi, tim lip mu rozumim a apel toho hesla mi prijde velmi nalehavy. At se deje, co se deje, at jsou veci kolem sebeotravnejsi, ja pujdu dal, ja se otravit nenecham.

    OdpovědětVymazat
  8. http://forum24.cz/na-narodni-tridu-se-chysta-az-17-tisic-lidi-jdou-protestovat-proti-ondrackovi/#

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejdeme se na Národní4. března 2018 v 9:06

      Aktualizovaný přehled demonstrací - toto pondělí 5.3. !!!

      Praha - 19.hod. Národní třída
      Brno - 18.hod. Nám.Svobody

      Ostrava - 17,45 - 19,15
      Prokešovo náměstí

      Olomouc 19.hod. Horní náměstí

      Plzeň - 19,00 Nám.republiky

      Písek 18.hod. Veké
      náměstí

      Liberec 19.hod. u radnice

      Jihlava - 18.hod. Masarykovo náměstí

      Český Budějovice - 19.hod. Nám.Přemysla Otakara II

      Vymazat
  9. Souhlasím a placku bych taky ráda!!!kde ji sehnat?velké díky,Terka

    OdpovědětVymazat
  10. K tomu, jak je např. možné se angažovat - jsem už dlouho členkou politické strany a mnohokrát jsem kvůli deziluzi ze spolučlenů a s některými kroky "mojí " strany byla rozhodnuta odejít (a taky po mně kolikrát známí div šutry neházejí, když zas některý náš pravicový potentátík udělá něco hnusného), ale vzhledem k současnému dění jsem se rozhodla táhnout to dál - vidím to jako možnost, jak se vyjádřit na plénu, jak ovlivnit některé, co jsou na vahách a jak bojovat proti těm, kteří by rádi vykročili jiným, než demokratickým směrem. A fakt se to občas podaří. A to teď bude moje cesta, byť mi to žádnou radost nepřináší. Dnes mluvil politolog Lebeda o centralizaci politických stran - na venkově se členové ztrácejí, nebaví je to, jsou ostrakizováni okolím (jak tam s nimi můžeš být?). Potom ale politický život zajde na úbytě a je v rukou několika málo těch, co mají kůži hroší. Dokud mladí lidé nepůjdou seriózně do politiky, aniž by čekali rychlý úspěch a pěkné místečko, nebude to lepší. Kdo můžete, zkuste to, my staříci už to nevytrhnem. Liba

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je pro mě zajímavý. Zvažovala jsem členství ve straně, ne že by mě to nějak lákalo, ale spíš protože se mluví o tom, že by to mohlo pomoci... ale pak jsem si říkala, jestli členství ve straně nemůže být spíš kontraproduktivní, ve smyslu, no jo, ty jsi z topky (nebo zelených nebo lidovců nebo odkudkoli), ty máš svoje zájmy, tobě nejde o naši zemi, o demokracii, ale o prospěch tvojí strany/Kalouska/kohokoli... Ale jsem nahlodaná a zas jste mě nahlodala, budu o tom dál přemýšlet a ptát se... Díky.

      Vymazat
    2. Pokud se o politiku skutečně zajímáte, bude Vás to někdy i bavit, budete mít víc informací a tím pádem víc možností lidem v okolí věci vysvětlit. Žijeme v zastupitelské demokracii a stranická politika je pro ni nezbytná. Ať je co nejslušnější. Uvažujte o tom a dobrou volbu přeju, L.

      Vymazat
  11. Syroovko, jsi užásná inspirativní žena a děláš osvětu. Děláš ji nenásilně, ze srdce a bez nároku na honorář. Vlastenectví, které citlivě předáváš svým dětem, našemu státu pomáhá. Vytrvej a nenechej se otrávit.
    Děkuji za Tvou odvahu jít s názory na trh.
    Mějte se jarně!

    A doporučuji: František Nepil- Dobrou a ještě lepší neděli- povídka Telátko, prasátko, kozlátko, děťátko a jiné :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Martino, děkujeme. Víc takových, jako jste Vy, demokracii je v dnešních dnech skutečně potřeba podpírat!
    Dovolím si odkaz na milionchvilek https://milionchvilek.cz/ (i když nesouvisí přímo s tématem, ale pomoci naší zemi zachovat si svobodu se také týká). Možná už znáte, já objevila teprve včera. Ale pěkně jim to naskakuje, mám radost :) A držím palce, aby ten milion nasbírali. Pokud bude někdo z Vašich čtenářů dál šířit, bylo by to vynikající :) Děkuji a všem přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
  13. Poslední dobou jsem tak trochu sledovala naše novodobé dějiny, ke kterým se v mnoha školách nedostali. Měla jsem to štěstí, že alespoň okrajově jsme základní události probrali. Úplně mě mrazí, když hlouběji vidím tragédii roku 1938, odsun Němců, 1948 a vnímám, jak se národ a jeho hodnoty a zásady pod těmito ranami mění. Jak lidí otupí a když vidí, že představitelé nejen naší země "nedokáží bojovat", tak vzdávají i svoje úsilí. Hodnotit dějiny mi vůbec nepřísluší a ani tomu nerozumím. Kéž bychom uměli "bojovat"!
    Moc Vám, Martino, děkuji za veškeré osvětové články, které Vám musí dát velkou práci.
    Fokus jsem viděla a bojím se toho, že naše země potřebuje tvrdou ránu....

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Marti, už delší dobu sleduji tvůj blog a musím ti za něj moc poděkovat. Vždy se těším na další článek...Sdílím stejné názory, rozporuplné nálady z dnešního politického dění a taky se ptám, co je třeba dělat? Jak hezky to umíš napsat a popsat...a jak už se psalo dříve: díky za odvahu a s pomocí Boží vytrvejme ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Martino, pěkně jste to napsala a souhlasím.
    Ráda chodím na váš blog. Jste úžasná.
    Lenka B.

    OdpovědětVymazat
  16. Martino, díky, jsi skvělá! L.

    OdpovědětVymazat
  17. Také děkuji, skvělý blog, úžasná Martinka. Souhlasím souhlasím souhlasím. Mám úplně stejné pocity, od voleb. Z našeho prezidenta jsem nešťastná,už šestým rokem!!!!! AlenaP

    OdpovědětVymazat