...TGM

7. března 1850 se narodil Tomáš Garrigue Masaryk.

 •Čtení o TGM•

Nikdy se na nic neptal a nikdy nikomu nic neukládal, co má dělat. Od nikoho nežádal, udělejte to a to. A přitom přetékal úkoly, které by rád viděl splněny. To bylo co chvíli, ať mluvil s kýmkoliv, že naznačoval: ta a ta práce by se měla udělat, bylo by jí zapotřebí. Stále hledal spolupracovníky, kteří by se k takovým úkolům přihlásili dobrovolně. Nepřikazoval práci, nýbrž čekal, že se jí člověk chopí sám. Byl to vůdce, který vedl lidi vlákny nejhedvábnějšími. Žádným poroučením, nýbrž diskrétním očekáváním , že vy druzí ukážete sami, co umíte. I v té diskrétnosti bylo velmi mnoho (a právě toho nejjemnějšího) z toho, čemu se říká demokracie.

Pravda, měl často příležitost hněvat se, - ovšem jen tehdy, když potkal špatnou myšlenku nebo nedobrý skutek v politice nebo veřejném životě. Jinak se nehněval snad nikdy, ale v těchto oborech mělo jeho rozhořčení své stupně. "Tož, naivita," řekl s pokrčením ramen, když šlo o velikou chybu. Při chybě ještě větší se zachmuřil a poznamenal: "Taková nevzdělanost!" Ale když nad někým už udělal kříž, řekl: "Nepěkný člověk!"

Nikdy neřekl špatný nebo ničemný člověk. Jeho nejostřejší slovo bylo právě to "něpěkný", a pronášel je s výrazem, který už nebyl vážný, ale smutný.

"Dívám se, jak kouříte," řekl jednou. "Myslím si, že lidé nekouří jenom pro ten kouř, ale pro ten celý obřad: vyndat cigaretu, promnout, naklepat, zapálit, - to už je takový koníček."

"Vy nemáte žádného koníčka?" ptal se host.

T. G. M. se zamyslil: "Míval jsem, rád jsem si špicoval tužky. Teď, když přijdu do práce, mám je vždycky předem ořezané. Tož to už nemohu." Řekl s lítostí a mávl rukou.

Láska, sympatie je největší mravní silou – z ní je veškerá vzájemná účast, pomoc a spolupráce; mravní život, to je součinný podíl na božím řádu světa – láska, sympatie, synegrie, to je zákon života ve vztahu dvou lidí, v rodině, národě, státu, lidstvu. Jiného neznám.

Být samostatný, samosprávný a soběstačný, to právě znamená nežádat od druhého, aby ti dával, co můžeš a máš dělat pro sebe sám...
Být si pánem: to zahrnuje svobodu i kázeň.

...

ČAPEK, Karel. Čtení o TGM. 1. Praha: Melantrich, 1969.