 |
| Milešovka se zasněženým vrcholem. |
Minulou neděli se nám povedlo konečně vylézt na kopec.
Asi tak po půl roce. Co začalo foukat ze střnišť, předáváme si bacily. Pořád dokola.
A protože je nás je docela dost, trvá to vždycky dlouho, než je kolečko za námi.
To, že jsme zvládli celá rodina vylézt na Lovoš, byl pro mě malý zázrak.
Radovala jsem se v těch 570 metrech nad mořem jako malá.
Aneb jak málo stačí ke štěstí se třemi dětmi:).
Teď pro změnu už zase marodíme.
Teď pro změnu už zase marodíme.
To můj "malej bráška", to je jiná liga.
Co čuchnul k horám, táhne ho to pořád výš a výš.
Takže mezitím co my plánujeme dovolenou na Šumavě,
on se svou nastávající plánuje výstupy na ledovec.
Musím se s Vámi podělit. Protože to je nádhera.
Velká nádhera...
Více z jeho "vejletů" najdete tady: vejlety.blogspot.cz
V pohorách, v lezečkách, na kole, v hamace.
Videa z vejletů tady: www.jansyrovy.cz
Paráda, co říkáte?
Milá Martino, krásné Středohoří, ráda bych napsala , že jsme v Alpách - něco jako váš bráška, ale po pravdě: jsme s mužem od včerejška jako vaše rodinka, máme virózu a dnes jsme smutně koukali z okna na sluníčko a modré nebe...obklopeni kapesníky, horkým čajem s medem a citronem...bez možnosti jít na výlet. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatTak - snad bude líp.
Pecka!
OdpovědětVymazatOba výstupy jsou krásné!
OdpovědětVymazatTaky mám radost, když si můžu někam vyjít, vylézt. To jsou moje nejlepší dárky.
Parádní :).
OdpovědětVymazatNádhera, hory mě také přitahují už od malička, ale zdatným horolezcem jsem se nikdy nestala... ale při pohledu z výšky pociťuji naprosté štěstí, především, když jsem tu výšku zdolala sama... takový pocit souznění, štěstí, ten, který se těžko popisuje... :)
OdpovědětVymazatKaždý výhled má něco do sebe... :)
Mějte se moc hezky, Peťka :)