pondělí 17. dubna 2017

...ještě březen


O Velký pátek jsem přišla o veškeré fotky od nového roku, které jsem měla uloženy v počítači. 
Vůbec netuším, jak se mi to povedlo, ale jsou fuč. Snad mě to trošku poučilo k tomu, 
abych lépe zálohovala data. A hlavně nechávala fotky postupně vyvolávat. 
Protože na papíře je to prohlížení přeci jen nejlepší...
Dost mě to zamrzelo, protože některé fotky dětí byly fakt krásné. (Matky jistě chápou). 
Ale musím si říkat, že to jsou jen fotky. Nejdůležitější je právě to TEĎ a SPOLU.
Zpětně stahuji z blogu a instagramu (díky teď za ně!). Jen ta kvalita je dost mizerná. 
Pár březnových fotek Marunky jsem měla naštěstí uloženo tady, v konceptech. 
Každý měsíc jsem ji chtěla fotit ve velkém prádelním koši - fotky porovnávací.
Teď zjišťuju, že jsem už nějaký ten měsíc vynechala:-). Duben snad stihnu.

Mařenka 5. měsíc
Svižně a s přehledem se překulí ze zad na břuch. Párkrát se jí to omylem povedlo i obráceně.
Směje se, povídá ege, grr, agrr, hehe...Umí se posunout až o jeden metr.
Prohlíží si knížky - šustící, mačkací. Vše oslintává, ocucává.
 Má ráda hračky, kde se dá něco posunout, rozhýbat. V každé ruce zvládne jednu.
Baví ji hrazdička od tatínka (chvilku, než se překulí na bříško).
Taftoys tabule, dřevěné srdíčko a rybička od Grimms.
Dudlík si nechá dát, ale moc ho nechce. Když má hlad "ehe, hehe" než vytáhnu prso.
Ráno se budí před 7 hodinou. Anička si vleze k ní do postele - smějou se a povídají si.
Dopolední spaní je všelijaký. Nevejde se už do hacky, v kočárku Libertě usínat nechce, v postýlce vůbec ne. Někdy trvá uspávání déle než spaní (např. uspávám hodinu a spí 12 minut).
Venku odpoledne se spí nejlíp - 2-3 hodiny. O večerním uspáváním ani nemluvě.
V šátku se jí nelíbí - nemůže tolik hýbat ručičkama a je méně pohyblivá a stísněnější, než v Ergo nosítku. Přemýšlím o nějakém "větším" - přijde mi hrozně nízké pod hlavičkou.
Je krásně buclaťoučká. Na stehýnku jsem napočítala pět faldíků.

Všichni ji milujeme. Nejvíc tatínek:) "To jsi ráda, že máš nejlepšího tatínka.."

3 komentáře:

  1. Martinko, to je jasný, že člověka moc zamrzí, když přijde o fotky. Ale nás právě taková zkušenost vedla k tomu, abychom konečně pořídili externí disk a fotky zálohovali. Když to tak píšu, jdu rovnou na to, mám pocit, že už jsme to dlouho neudělali. :-)) (Takže mít externí disk je jedna věc...)

    OdpovědětVymazat