neděle 24. ledna 2016

...poděkovat za mraky


 Někdy to takto přijde v přírodě: 
radostné třeštění, že květiny jsou, 
z nebe a hvězd a z ranního slunce,
 z ladných a melodických přesunů kusů hmoty po obloze, 
kterou jsou nebeské vlaky ptáků, 
z planety a z toho, jak je to zde zařízeno. 
Z teček rorýsů kdesi velmi vysoko v stmívajícím večeru, 
radost z Boha, bláznivá pirueta radost, že jsem.  

Až jednou budu v nebi, chci Pánu Bohu poděkovat zejména za mraky,  
neboť to, že se voda vytáhne nahoru do vzduchu, 
přesune na jiné místo a pak zase nechá spadnout, 
mi přijde jako obzvláště vydařený nápad, 
se vší tou krásou, 
co letní kumuly malují po obloze. 
Milovat mraky znamená pochopit, proč je Bůh musel stvořit.  
Vesmír nic nenutí být krásným, ale on je. Jestli není Bůh, proč by měl být?

Marek Orko Vácha/Neumělcům života

4 komentáře:

  1. To je tak hezké: Vesmír nic nenutí být krásným, ale on je. Jestli není Bůh, proč by měl být?
    Musím se přiznat, že jediné setkání s vírou mám na Vašich stránkách. A je to moc hezké setkávání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké zase od Vás:). Jsem moc ráda.

      Vymazat
  2. Mraky jsou pro me ohromne uklidnujici v jakemkoliv rocnim obdobi, v jakemkoliv pocasi. Obloha obecne me hrozne fascinuje a pusobi na me blahodarne - denni i nocni. Uplne chapu. M.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ráda čtu Váš blog. A zrovna včera jsme jeli z Čech od mých rodičů a obdivovali s manželem krásné nebe, které bylo poseto snad všemi druhy mraků, které existují. Stejně jako Orka mě fascinuje, jak Bůh "plýtvá" KRÁSOU.

    OdpovědětVymazat