neděle 18. ledna 2015

...nedělní


Co mě přivedlo k lezení? Otevřeně řečeno - strach z něj.
Ale jak se často ptám svých pacientů, když se na mě obracejí se svými neurotickými obavami:
Copak si člověk musí nechat všechno líbit i od sebe sama?
Nemůže se stát silnějším, než je jeho vlastní strach?

Viktor Emil Frankl
Prožitek hor a zkušenost smyslu



...
Exupéry v Citadele opakovaně mluví o "milovaném nepříteli", 
o tom, kdo mě přinutí napnout síly až do krajnosti, o překážkách, na kterých rostu, 
o nepříteli, který mě buduje a který jako sochař
 z bloku mramoru vytesává rysy mé povahy, mé tváře, mé duše. 
Totéž, zdá se mi, platí o horách.
Hory ve velmi konkrétnmí smyslu osekávají z povahy člověka vše nepotřebné, 
vše sobecké a zbytečné a poenchávají jen podstatné. Jako sochař tesají duši a povahu lezce.
 Že toto osekávání je obvykle velmi bolestivé, není třeba dodávat.
Jen mystici a horolezci ví, že nejintenzivnější bolesti a nejintenzivnější štěstí mohou být v duši přítomny zároveň, v jediném okamžiku...

Viktor Emanuel Frankl měl své vlastní velmi specifické zkušenosti s přežitím, 
a to na jednom z nejhorších míst, která Evropa dvacátého století vytvořila - v Osvětimi. 
Tyto zkušenosti formovaly jeho myšlenkově mimořádně přínosnou logoterapii,
 doslova léčbu smyslem, která chápe touhu po smyslu jako základní lidskou potřebu.
Svou vlastní intelektuální cestu započal Frankl rozchodem s Freudem a později s Adlerem
a je mu připisován výrok, že se přestal učit od svých učitelů a začal se učit od svých pacientů.
Frankl si všiml, že jeho pacienti vydrží i nejtěžší zkoušky,
pokud mají důvod žít, ať už pro někoho či pro něco...

Franklovu zálibu v horolezectví tedy můžeme vnímat jako metaforu jeho vlastního života.
V životě - podobně jako na skladní steně - existuje cíl, jejž má smysl dosáhnout.
I zde pro nás okolnosti žádají víc, než se zdá být v našich silách,
avšak i zde nás po překonání všech strastí čeká ten poslední, závěrečný kork -
a pak ten nádherný pohled z vrcholu na hřebeny hor.
Pohled, pro který stojí za to říct životu ano.

...z předemluvy
od Marka Orko Váchy

...

Každý ví, že orgán, který není namáhán, časem atrofuje,
a dnešní medicína si také uvědomuje, že nemoci nevyvolává a patogenně nepůsobí jen přetěžování, ale že je může stejně dobře způsobovat i přílišně usnadňování života.
...

Člověk ale nějaké to napětí rozhodně potřebuje. Nejprospěšnější je pro něj ono napětí, 
které vzniká mezi dvěma póly, mezi člověkem na straně jedné a cílem, 
který si člověk tyčí, úkolem, který si zvolí...
A věřte mi jako zkušenému neurologovi, že pokud je něco, co by člověku mohlo pomoci z potíží,
 pak je to vědomí, že jeho život bude naplněn něčím, co má smysl a co na něj takříkajíc čeká. 
Náhodou velice dobře znám mezinárodní literaturu týkající se psychologie válečných zajateckých 
táborů a mohu vám prozradit, že vědecké výzkumy se shodují v tomto závěru:

Poslední šance jednotlivce na přežití závisely na tom, zda byl orientován na budoucnost, 
na nějaký úkol, který hodlal v budoucnu na svobodě plnit.

 A jak to vypadá dnes?
Lidé na celém světě, především mladí lidé, trpí pocitem méněcennosti.
Mají materiální prostředky, mají vše, co potřebují k přežití, 
ale postrádají životní cíl - takový cíl, kvůli kterému by stálo za to žít...
Ale dnešní převážně starostlivá a napětí minimalizující výchova vytváří v člověku frustrační intoleranci, oslabuje jaksi jeho psychickou imunitu, pokud to tak mohu říct.

...

Když si nyní my "staří", kteří máme nakročeno k devadesátce, připomeneme své dávné zážitky,
 za něž vděčíme horám, skalním stěnám a horským hřbetům, pak nám může být smutno u srdce,
ale existují poetická slova útěchy, která znějí:
"Co prožiješ, nemůže ti žádná moc světa vzít."


Tuhle knížečku jsem darovala muži k Vánocům.
I když malá, je plná. Textů od V. E. Frankla.
A nádherných fotografií Vysokých Tater od Jana Zahradníčka.


8 komentářů:

  1. Inspirativní! Frankla mám ráda, ale o této knize jsem dosud nevěděla. Určitě přečtu, děkuji za tip! Přeji pěkný týden :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je radost sledovat Váš blog:-). Díky. Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné čtení, díky...
    Krásné dny přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Z Vašeho blogu na mě vždycky dýchne klid, pohoda a krásno. Děkuji. Moc ráda k Vám občas zavítám.

    OdpovědětVymazat
  5. Milujem hory a krásne myšlienky... zdá sa že táto knižka ich dokonale skombinovala... :))) Ďakujem za tip. Už ju zháňam, snáď bude aj na Slovensku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezky napsané. Taky se své dcery, které trpí depresemi a úzkostí, snažím navigovat na myšlení o přítomnosti či do budoucnosti, ale zatím nemám pocit, že by se mi to moc dařilo. Snad jednou bude lépe.

    OdpovědětVymazat
  7. Opravdu povzbuzujici a krasne myslenky...Diky!

    OdpovědětVymazat
  8. Snad jen k tomu dodat, že: Hory dávají, hory berou. Umět rozpoznat, kdy se na to vykašlat a raději se vrtat doma v nose jako všichni ostatní. :P Kniha vypadá velmi dobře. :)

    OdpovědětVymazat