...neměj strach ze stínů

Diář od Cesty domů na rok 2015

Od českého papírnictví papelote . Stejně jako na ten (ještě na chvíli) letošní.

Tentokrát ve dvou variantách.

Šedivý domečkový a fialový s citátem.

A já pořád nevím, který se mi líbí víc.

Chvilku ten, pak zase onen.

(Nebojte, nezbláznila jsem se a oba pro mě nejsou:). 

Mají vlastní tužku s nápisem Cesta domů.

A v ukrytém pouzdře dva žluťáskové pohledy.

Nikdy neměj strach ze stínů,

prostě znamenají,

že někde na blízku svítí světlo.

Cesta domů provází lidi na konci života: provozuje domácí hospice, 

který poskytuje odbornou péči umírajícím lidem a jejich pečujícím blízkým.

Zároveň se snaží přispívat ke společenským změnám 

umožňujícím zlepšení péče o umírající lidi v naší zemi.

/Cesta domů/

Více o Cestě domů najdete tady.

Diář, který může provoz domacích hospiců alespoň trošku podpořit najdete tady.

Zkušenosti s umírajícími jsou jedny z nejcenějších zážitků zdravotníků, 

jestliže pomohli nemocnému hezky umřít.

Smrt není záležitostí vteřiny, ale proces trvající několik minut.

Moci asistovat při smrti člověka je výsadou a povinností pomáhat nejen tělu, ale i duši.

Ve chvíli, kdy selhává resuscitace a zdravotníci rezignují, 

boj o duši právě vrcholí! Jde o všechno.

Denně umírají lidé na smrt nepřipravení, například při autonehodách.

Účast křesťana a jeho modlitba je tam tím víc důležitá.

Pomáhat blížnímu dobře umřít, dobře zahrát vrcholný akord 

je největší dobrý skutek, který lze udělat. 

Je to obšťastňující zážitek. Ono se nám to vrátí.

I my budeme jednou umírat. Možná nám pak víc pomohou ti,

kterým jsme pomohli my, než naši vyděšení příbuzní.

Je jistě dobré, mohou-li být u umírajícího jeho nejbližší.

Ti se ale většinou bojí smrti víc než on sám.

Je nutné předem vychovávat, aby si uvědomili,

že tu jde o něco velikého a jejich přítomnost je důležitá.

P. Ladislav Kubíček

 (dlouholetý přítel M. Svatošové - zakladatelky hospiců v ČR)