pondělí 15. září 2014

...první "dvoutisícovka"


Se Skřítky po svých (či na zádech).
Až k jejich první dvoutisícovce.
Malou Studenou dolinou na Téryho chatu 2015 m. n. m.
No a i když se strachem, aby se nám bouřky a kroupy tentokrát vyhnuly.
A vyhnuly. Byla to nádhera.

Pro někoho to jsou asi jen šutry, skály.
Ale pro mě je to nejvíc.
A jsem tak ráda, že mou horolásku můžu sdílet se svými nejbližšími.
Kdyby to tak chytly děti od nás. A za pár let neremcaly, co si po nich vymýšlíme:).

21 komentářů:

  1. Gratuluju a moc přeju! A hlavně taťkovi za zátěžový výkon:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) taťkovi zpívala malá Skřítková do oušek, aby mu to líp šlo.

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Jani díky, s Váma by bylo určitě taky fajn. Snad příště!

      Vymazat
  3. Vy jste úžasní! Už při minulém příspěvku jsem nostalgicky vzdychala, ale teď ... normálně jsme se tak rozplývala, že mi Milý slíbil, že se nějaký víkend ještě utrhnem a taky zkusíme stihnout ještě pěší hory bez sněhu! :-) Takže díky za očkovací látku :D ... mini sherpa s maxi batohem mě fakt rozesmál :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď při pohledu na fotky taky už jen nostalgicky vzdychám:). Tak ať Vám horovýlet vyjde!

      Vymazat
  4. líná Liška z nížin15. září 2014 v 21:02

    blázni bláznivý...tákovejch šutrů a skal...mě bolí nožičky, jen na to koukám...brrr...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško jedna, nožičky bolej. Ale ta krása za to stojí.

      Vymazat
  5. Ten Skřítek toho tedy ujde! Dobrý je.

    OdpovědětVymazat
  6. Krása! To je skvělý, že to takhle zvládáte i s dětma. Respekt!

    OdpovědětVymazat
  7. Nádhera. Chůze vzhůru, mlha...pro mě je taková fyzická námaha hrozně nabíjející, ač to třeba zní někomu divně (ale vám asi ne :)). ...A i kdyby i třebas časem skřítkové remcali, věřím, že to v ni bude a zase se vynoří...věřím ve výchovu horami :). ... A teď teda kromě víry i dost závidím!

    OdpovědětVymazat
  8. Paráda, pochvalu asi zaslouží nejvíc velký Skřítek a vypadá spokojeně :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Wow, jste skvělý, já bych měla tisíc strachů o děti, o počasí a milion důvodů proč do toho nejít.
    Krásné obrázky. V tomto případě bych neměla strach, že hory v dětech nezůstanou. Nás vzali naši do Vysokých Tater jednou a ráda na to vzpomínám, ráda se tam vracím :-)

    OdpovědětVymazat
  10. To je krása... Najprv som si myslela, že sa štveráte na osemtisícovku, než mi došlo, že je tam napísané "len" dvetisíc. :)
    Ale obdivujem vás aj tak. S tak malými deťmi... skřítek sa pochlapil! Aj ocko. :)
    Ja sama som sa na Téryho chatu dostala zatiaľ len dvakrát. Za mlada a bez detí :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahojte rodinka :) My ta3 lubime ale s bruskom teraz nemozeme. Ak mozem odporucit tak Zbojnicku chatu a ked budu deti vacsie najkrajsiu a malo znamu Monkovu dolinu. Trva asi 6 hodin ani nie je extra stupak a je tam vela kamzikov. Pre mna top.Akurat je to jednosmerka cize koncite v inej obci. Lubka

    OdpovědětVymazat
  12. Čemu se v mládí naučíš ... jste borci, tam jsme s dětmi ještě nebyli!

    OdpovědětVymazat
  13. Ach, Tatry! To se mi nikdy neokouká! ...a velký SKřítek se tváří vyloženě spokojeně, takže už asi taky "načichl" :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Mám hory rád.... Nezáleží na tom, které to jsou. Tatry, Krkonoše nebo Julky... ve všech je krásně.
    Respekt, že to dáváte i se Skřítkama....

    OdpovědětVymazat