středa 18. června 2014

...pokračování Skřítčího příběhu


Už jsou to dva roky.
Dva roky, co k nám Skřítek nechodí jen na návštěvu.
Dva roky, co jsme si Skřítka přivezli domů.
Měl připravenou novou postýlku, na kterou se tolik těšil.
V té době měl oblečení o pár velikostí větší, než má teď naše Skřítková.
Přijel jen v tepláčcích, co měl na sobě, s rozdrbanými bačkůrkami a umělohmotnou sekačkou na trávu,
co si v domově vybral jako hračku, kterou si chce vzít s sebou.
Každou noc se počůrával. Křičel ze spaní. Moc toho nenamluvil.
Často jsem z něj něco dostala jen když jsem na něj mluvila skrze plyšového krtka.
Chodil do speciální školky a počítali jsme s tím, že na běžnou možná ani mít nebude.
Věci skládal do komínků. Knížky házel na zem nebo trhal.
Kreslil jen čáry. Neuměl jezdit ani na odstrkovadle.
 Byly mu tři.


Dnes je o dva roky dál.
Pusu nezavře. Věci do komínků neskládá. 
Naopak, pořád ho musím honit, aby si věci skládal a uklízel.
Často si prohlží obrázky, knížky. Má rád, když mu čteme.
Jezdí na kole. O všechno se zajímá.
Doma skoro nezlobí, když je mezi dětmi, je to horší.
  Chodí do běžné školky. Nechová se jako robot, ale jako zdravý kluk.

Z tety jsem se stávala maminkou pomalinku.
Jak pro Skřítka, tak sama pro sebe.
Bála jsem se toho, jaká pro něj budu máma, až se narodí malá Skřítková.
Chtěla jsem být pro něj tou nejlepší mámou. Ale soudkyně mě svou otázkou
(když už jsem měla malou Skřítkovou v bříšku) zarazila.
Ptala se, jak jsem připravená na to, až se malá narodí a jestli Skřítka pak neodložím.
Že prý je jiné dítě porodit a přijmout. Jasně, že jsem netušila, co to se mnou udělá.
Ale přijmout musíte přeci i to dítě, co porodíte.
A že odkládat ho se rozhodně nechystám.
A že se budu snažit, abych rozdíly mezi nimi dělala co nejméně.
Popravdě jsem se toho trochu bála. I toho, jak on bude žárlit na Malou Skřítkovou.
Jenže on nežárlí. On ji miluje.
A já jsem si začala připadat ještě víc maminkou i pro něj až po narození Skřítkové.
A časem si tak připadám pořád víc a víc. Maminkou na tom správném místě.
Pro ty nejlepší děti, které jsem mohla dostat. Pořád víc si uvědomuju, o co všechno přicházel,
když první roky svého života neměl to teplo, co dáváme malé Skřítkové.

U Skřítka to bylo takhle. Měl oblíbenou pohádku O zlobivých kůzlátkách. 
Chtěl ji často vyprávět. Říkal mi pak: "Já jsem jako kůzlátko a ty maminka koza..."
 Až jednoho dne jsem nebyla maminka koza, ale prostě jen "maminka".
Manžel byl dlouho milovaný strejda, ale pak to šlo rychle. 
O Mikuláše k nám přišli mezi dveře i dva čerti. Malý Skřítek skočil strejdovi do náruče. 
A od té doby to je "tatínek".


Šli jsme do toho i s tím, že jsme počítali, že se může ozvat biologická rodina.
Ale teď postupem času, jsem na to pořád míň a míň připravená.
Jak je Skřítek pořád víc náš, bojím se toho.
Nedávno jsem četla článek o rodině pěstounů v časopisu Instinkt. Maminka, která přijala čtyři děti,
odpovídá na to, jestli je reálné, aby se vrátily k biologické rodině:
"Podle mě je to nereálné. Ale i kdyby k tomu někdy mělo dojít, kus něčeho by ve mně určitě umřelo.
 U dlouhodobé pěstounské péče by taková možnost neměla existovat".
Úplně s ní souhlasím.

Jasně, že to není vždycky ideální. Není to každý den tak, jak bych si představovala.
Někdy mě Skřítek překvapí. Ale naštěstí nás více překvapuje v tom dobrém.
Celá naše rodina ho nádherně přijala. I když jsem v to v začátcích ani nedoufala.

I když jsme mu dali domov, nemusí to v pubertě dopadnout tak, že za něj bude vděčný.
I když jsou dny, kdy jen večer zhluboka dýchám.
A i když jsem ho neporodila, "jen přijala" a nevím, co si s sebou v kufru přinesl...
 Je prostě náš.
Jsou totiž i dny, kdy jsem šťastná.
A je jich mnohem, mnohem víc.

41 komentářů:

  1. Marťo, krásně napsané ostatně jako vždy, až mi z toho slzička ukápla...nemám co dodat, Markéta.

    OdpovědětVymazat
  2. Martinko, musela jsem jít hodně do historie, tvého blogu abych byla " v obraze". Vůbec mě nenapadlo, že Skřítek není váš... jste úžasná rodina ... a moc vám držím palce.
    Věrka

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherný příběh, co píše sám život...Držím Vaší celé rodině palce! <3

    OdpovědětVymazat
  4. Neskonale obdivuju, podporuju a děkuju, že to někdo dokáže takhle! Jste nejlepší..

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný, más múj tichý obdiv jak to úžasně zvládáte, jake ma skritek krasne pokroky a občas nechápu kde na to bereš energii ... mě zatím ten můj jeden rarach občas tak vyčerpává že bych si vždycky vecer mela vzpomenout s jakou unavou musis jit spat ty :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Martinko, nádherný pohádkový příběh, věřím, že se šťastným koncem. Ikdyž chápu Tvé obavy, o to víc Tě obdivuju. Skřítek měl obrovské štěstí, a to jaké dělá pokroky svědčí o tom, že do života ho dokážete dobře připravit. Držím palečky a přeju hodně síly a zdraví celé Tvé rodině.

    OdpovědětVymazat
  7. Marťo, teda Anička už vyrostla! Občas kouknu na tvůj blog a jsem ráda, že se vám s dětmi daří a přeju, ať se máte pořád tak hezky jako na fotkách. Pozdravuj celou rodinu, ráda na vás vzpomínám. Míša

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, držím vám palce..... A myslím na vás!

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné Martinko, je z toho cítit láska! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Je to krásně napsané, moc vám fandím, všem.

    OdpovědětVymazat
  11. Jako Vaše maminka bych na Vás byla moc pyšná! A myslím, že mám doma dceru, která je Vám hodně podobná, takže se moc těším....

    OdpovědětVymazat
  12. Krásně napsáno, děkuji za odvahu jít s kůží na trh.
    Opravdu smekám a budu Vám všem držet palce, ať pro Skřítka dopadne vše nejlíp, jak jen to jde.

    OdpovědětVymazat
  13. Marti, já čtu váš blog často, ale nikdy jsem nepsala, ale ted mě to nutí napsat. Jste úžasní, co jste za dva roky dokázali, jste super rodiče a co bude v pubertě, to přece člověk neví ani u vlastních. Já jsem pro dceru taky byla v pubertě ta nejhorší máma na světě, ale rychle z toho vyrostla. Samozřejmě nikdy není vše růžové, ale .... musí se to prostě překonat, tak držím palečky. Martina

    OdpovědětVymazat
  14. Vďaka za tak krásne rozprávanie - osobné, od srdca. Vždy keď čítam niečo podobné, rozohreje sa mi srdce, za všetko to dobré, tú lásku, čo sú ľudia ochotní dať... a za tú krásu, ktorá z toho plynie. A zároveň ma prepadáva pocit, že ja robím tak málo...
    Želám vám veľa radosti, veľa lásky a veľa dobrého. Letitia.

    OdpovědětVymazat
  15. Martinko, Skřítkovi vše nej k těm jeho "narozeninám", a Tobě spoustu trpělivosti, lásky a pokory. Přeju krásné a šťastné dny.

    OdpovědětVymazat
  16. Martinko, jste úžasní - všichni - nemám slov...........držím vám všem palce ať proplouváte celým životem s pocitem, že máte jeden druhého nablízku.
    Moc vás zdraví Jarka. Ráda chodím na váš blog, pro mě má hloubku a sílu.

    OdpovědětVymazat
  17. Martinko, nádherné! Obdivuji a tleskám.

    OdpovědětVymazat
  18. Krásné, k duši promlouvající...a přesně jsi vystihla to, proč zatím nemáme odvahu do toho jít, strach z odcházení...moc Vás obdivuji. Hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  19. Krásně napsáno. Moc vám fandím, jste úžasná rodina a jde vidět, že dětem dáváte maximum. Máte můj obdiv, jste skvělí, držte se. Přeji vám jen to nej.
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  20. Moc krásně napsané, klobouk dolů před Vaší rodinou, tady jde vidět co dělá láska. Děti jsou radosti i starosti, ale jaké si vychováme takové je budeme mít. Neuvěřitelné štěstí a ohromná náplň života, a nezáleží na tom kde se ty naše děti vzaly :-) ...narodily se, ale to nestačí, to nejtěžší učí matka a otec ať už jsou biologičtí nebo nejsou. Na tom nesejde! Duležitá je rodina, láska, ochrana a podpora! Ty děti to ví mnohem víc než mi dospěláci :))

    OdpovědětVymazat
  21. Martinko, napsala jsi to opravdu krásně.

    Všechny ty "obavy" z toho, co by mohlo přijít, které jsi popsala - plně je chápu a myslím si, že ani u vlastního dítěte si člověk nemůže být nikdy jistý, že všechno, co přijde, bude vždycky správně... Jen u těch adoptovaných dětí se k tomu může nabízet víc příležitostí. Ale taky nemusí. A ty děláš všechno pro to, aby žádné takové příležitosti nebo důvody nebyly. Jsi skvělá máma.

    A jsi mi v tomhle ohledu velkým vzorem.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásný příběh, jste skvělí. Držím palce a věřím, že ať už budoucnost přinese cokoliv, budujete si jako rodina pevný základ a bude to dobré...

    OdpovědětVymazat
  23. Krásně napsané, moc Ti přeju, aby Skřítek svůj kufřík vysypal a začal do něj střádat to, co má od Vás poslední dva roky, a ještě i ty další a další :)

    OdpovědětVymazat
  24. Skřítek má štěstí, že jste se našli... ♥ Moc vám přeju, ať je pořád těch radostí víc, než starostí.

    OdpovědětVymazat
  25. Martinko, Skřítek si tu vaši lásku v dospělosti uvědomí, nebojte se. Co do dětí výchovou, láskou a šťastným rodinným prostředím uložíte, to v nich zůstane.

    OdpovědětVymazat
  26. no....probrečela jsem to, jak jsem četla...
    držím palce

    OdpovědětVymazat
  27. Jste neskuteční lidé! Rodiče! Obdivuji a přeji co nejvíc šťastných dnů. Skřítek je úžasný a i když nevíte, co si s sebou nese v kufříku, věřím, že v takové rodině, jako je ta vaše, bude vše jen a jen príma.
    Jsi neskutečně silná osobnost.
    A skřítkové jsou nádherní!

    OdpovědětVymazat
  28. Martinko, děkuju za příklad života. Moc držím palce:-) A víc, však víš...
    Veronika

    OdpovědětVymazat
  29. Tiše čtu a hluboce se před oběma skláním. Marie

    OdpovědětVymazat
  30. Děkuju Vám.
    Všem.

    Vážím si těch slov.
    A hřejou...

    OdpovědětVymazat
  31. moc děkuju za příklad....budu na vás moc myslet!my máme dva vlastní, půl a dva a půl roku, ale myšlenky na pěstounství či adopci se nám s manželem často honí hlavou...přeju Boží ochranu do všeho, co děláte!
    zuza(vrz)

    OdpovědětVymazat
  32. KRÁSA;vďaka . poplakala som si, ale od radosti, že jeden chrústik našiel svojich anjelov.Peťa

    OdpovědětVymazat
  33. Krásný článek,
    slza se mi v oku zaleskla z té síly vaší lásky vůči vašim skřítkům. Jsi skvělá maminka. Já mám 2 děti o dost starší než ty vaše, obě mnou porozené, ale dost často to tedy nevydýchám a zlobím se dost nahlas a to jsou jen geny, které jsme jim s mým milovaným předali.
    Držím pěsti ať je vše krásné a vaše láska skřítkovi i skřítkové od vás daná se vám mnohonásobně vrátí zpět.
    Mějte krásný den.
    VeronikA

    OdpovědětVymazat
  34. Z povzdálí sleduju váš rodinný Skřítčí příběh. Je až neskutečné, jakou odvahu, víru a trpělivost v sobě máte. Závidím. A přeju, aby vše proběhlo podle představ a všechny ty obavy zůstaly nevyplněné. Zasloužíte si to.
    Držíme palce!
    EM+kremelaa+Áčko+Déčko

    OdpovědětVymazat
  35. Hluboce smekam ...
    Ctu Vas blog uz nejakou chvilku, ale o Skritcim pribehu jsem nemela tuseni. Moc drzim palce ...

    OdpovědětVymazat
  36. Krásně napsané! Tenhle blog jsem objevila dnes náhodou a přidávám si ho do sledovaných ;-) Tenhle článek mě dostal. Adopce i pěstounství mě hodně zajímá. Obdivuji lidi, co dokáží dát lásku a zároveň ji neočekávat. Dávat lásku někomu o kdo je u vás třeba jen dočasně... Máte krásnou rodinu! Přeji ať je i do budoucna vše tak jak si přejete :-)

    OdpovědětVymazat
  37. obdivuji. zírám. dívala jsem se, kdo si dal můj blog do sledovaných a začetla se až sem. děkuji za pěkné chvilky. přeji hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  38. obdivuji. zírám. dívala jsem se, kdo si dal můj blog do sledovaných a začetla se až sem. děkuji za pěkné chvilky. přeji hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  39. Nádherně napsáno. Četla jsem s orosenou optikou, husí kůží a porozuměním v srdci. Skřítci mají štěstí, že mají tak báječné doma😍 a s tím " přijmutím"... Já sice porodila všechny své děti, ale před příchodem každého z nich jsem řešila stejnou otázku. Dokážu přijmout? Milovat bezpodmínečně? Poprvé to přišlo samo. Podruhé jsem se bála, jestli to půjde jeste jednou? Neochudím První? A po třetí to jsem strachy nemohla spát. Bála jsem se strašně. Nevěřila bych ze je možné milovat tak moc tolik lidí. Je to možné. U mne osobně to ale nenaskocilo prvním pohledem. Přicházelo to postupně.Teď jsem ve fázi kdy se bojím ještě a vlastně znovu. Ne jestli je dokážu milovat, ale toho, ze jsem tak strašně šťastná a aby to štěstí neskončilo. A vám štěstí přát nemusím. Vy ho žijete. A tak se raduju za vás a ať je to navždy. A týden navíc 😃

    OdpovědětVymazat