16. dubna
Přespaly jsme u Ivetky, Kristýnky a Marti v Aveiru, které tu jsou teď do konce června na pracovním Erasmu. Bydlí v novém bytě přímo nad kanálem, kousek do rybího trhu. Večer jsme nakoupily jídlo v Pingu - rýžový chleby, plechovku tuňáka, suchary, výživný tyčinky a tak. Koupily jsme lístek na bus na ráno od RedeExpressos, ale bylo docela těžký najít místo, kde se lístky prodávaj. V Aveiru je společnost RedeNorte prodává v pastelarii u nádraží (bez označení). Byly jsme se tam zeptat, kde se dají sehnat lístky od té druhé společnosti, ale prodavači nevěděli. Nějaký pán nám vysvětlil, že musíme na kruhový objezd do knihy. Kniha tam nebyla, ale jízdenky nám prodali v trafice - opět místo bez prodejního označení. Najít zastávku taky není tak jednoduché... U holek jsem si ošetřila drenáží puchýře, abych byla vůbec schopná chodit.
V sobotu jsme vyjely z Aveira v 7.30. Chtěly jsme se dostat do Óbidose. To znamenolo přestupovat v Leirie, kde jsem si stihly z dálky vyfotit hrad a dál přestup v Caldas da Rainha. Až sem stál lístek 12,40 Euro. Caldas da Rainha je v překladu "královniny horké prameny" a jak název napovídá jedná se o lázeňské město. My tolik časo k prozkoumání neměly, ale pobavil nás sympatický policajt, kterého jsme se ptaly na cestu k nádraží. Zeptal se nás, odkud jsme a když slyšel, že "Šeka", okamžitě se začal smát a pořád říkal o našem prezidentovi a "caneta" (což znamená pero), takže všichni víte, o co šlo :-). Pak chvíli zvážněl, že je úřední osoba a z prezidenta se nemá dělá sranda, ale za chvíli opět dostal záchvat smíchu...Ale dělal nám ozbrojený doprovod až k nádraží. Na nádraží jsme zjistily, že vlak do Óbidose nejede, tak jsme se vracely zpět na busové nádraží. Oběd jsme si daly opět v pastelarii. Proč si nás všichni pletou s Holanďanama? Bus do Óbidose stál 1,60 E.
V Óbidosi bylo tropické horko, ale město stálo za to. Podle mě jedno z nejkrásnějších, které jsem zatím v Portugalsku viděla. Óbidos je kousek od moře, na kopci. Okolo celého městečka jsou hradby ze 14. století. Óbidos dostala svatebním darem roku 1282 Isabela Aragonská, od krále Dinise. Do města se vstupuje hlavní branou Porta da Vila, kterou zdobí modrobílé azulejos z 18. století. Od brány vede "hlavní ulice" Rua Direita až k hradu. U hlavní ulice je manuelský pelourinho (pranýř), dekorovaný rybářskou sítí a kousek od něj je kostel Santa Maria s renesančním portálem. Městu dominuje hrad, který nechal přestavět Afonso Henriques poté, co město roku 1148 dobyl na Maurech. Od hradu se dá vyjít na cimbuří, odkud se dá obejtít celé město s krásným výhledem. Baráčky ve městě jsou všechny bílé se žlutým nebo modrým lemováním. Na hlaavní ulici k hradu je plno obchodů se suvenýry. Zvláštností je místní likér, který jsme neochutnaly :-). Ale Ivetka ho kopila jako dárek domů. Po prohlídce města jsme došly na nádraží, odkud jsme měly pokračovat vlakem do Sintry. Nádraží bylo klidný a krásný, ale opuštěný a vlak nám jel až za několik hodin. Proto jsme se vrátily zpět do města, abychom tam zjistily, že bus nám stejně nejede a musíme s vrátit zpět na nádraží. To už mě ale tak bolely puchejře, že jsem si musela vzít do sandálů ponožky a komentovala jsem to s tím, že: "no nekoukejte, jsme Češi, nosíme fusekle do sandálů a náš prezidnet krade pera...". Na nádraží jsme si pak rozbalily karimatky na několik hodin čekaly ve chládku na spoj do Sintry.
V Sintře jsme měly rychloprohlídku při zapadajícím slunci. Původně jsme chtěly přespat někde za Sintrou a město si prohlídnout až ráno, ale nakonec jsme zvolily myslím o hodně lepší variantu. Sintra byla oblíbeným letním sídlem portugalských králů. Od roku 1995 je město na seznamu UNESCO. My jsme z dálky měly možnost vidět Castelo do Mouros na svazích Serry a Palácio Nacional de Sintra. Zvlášností tohoto paláce jsou dva velké komíny, které jsou nad velkými kuchyněmi ze 14. století. Tento palác byl oblíbeným letním sídlem pro portugalské panovníky až do roku 1880. Neviděly jsme sice nejznámější Palácio da Pena, ale to mě vůbec nemrzelo, protože už z fotek mi přijde jako pěkný kýč. Marně jsme se sháněly po nějakém otevřeném obchodě, protože Ivetka prohlásila, že bez piva to není čundr. Nakonec koupila tři lahváče v pizzerii :-). A pokračovaly jsme busem do vesnice Azoia.
.
.
Palácio Nacional de Sintra
Palácio da Pena - malý podfuk :)
Když jsme vylezly z busu, byla už tma. Prošly jsme několikrát vesnicí a snažily se najít směr oceán, pokřikovala na nás místní mládež a na kraji vesnice se za námi rozběhli dva psi. Už jsme plánovaly, že přenocujeme někde ve škarpě, když jsme z dálky uviděly blikat světlo majáku. Došly jsme po silnici asi tři km až k útesům Cabo da Roca.
Aveiro - Caldos de Ranha - 12,40 E.
Caldos de Ranha - Óbidos - 1, 60 E.
Vlak z Óbidose do Sintry - 7, 55 E.
Autobus ze Sintry do Azoia - 3, 75 E.
Cabo da Roca
