Vkládám sice opožděně, ale taky jsme vzpomínali...

♥

Člověk si tu ovšem - ať chce nebo nechce -

musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že tu poslední a rozhodující odpověď

nenaleznu v nějakých vnějškovitostech, závislých na tak zvaných informacích,

žádné informace mi na tohle neodpovědí. Odpověď - pozitivní odpověď -

nalézám nakonec vždy jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí,

ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje?

Co je posledním horizontem jeho počínání, absolutním úběžníkem všeho, co dělá,

neobelstitelnou "pamětí bytí", svědomím světa i nejvyšší "soudní" instancí.

Co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti?

A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních

rozprav se sebou samým. Tím, čeho se člověk - ať je vražen do jakékoliv situace -

nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací.

Tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje.

Tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží?

Od dětství cítím, že bych nebyl sám sebou - lidskou bytostí -

kdybych nežil v trvalém a mnohotvárném napětí s tímto svým "horizontem",

zdrojem smyslu a naděje - a od mládí si nejsem jist,

zda tu jde o "zkušenost boha" či nikoliv.

Ať je tomu však jakkoliv, rozhodně nejsem správný křesťan a katolík

(jako tolik mých dobrých známých)...

Václav Havel

Dopisy Olze - z autorových dopisů odesílaných v letech 1979-1982 z vyšetřovací vazby a věznic

/Z dopisu č. 41, datováno razítkem 7. VIII. 1980/

Čím více tady uvažuji o tom, co je v životě nejdůležitější,
tím víc se přikláním k názoru,
že nejdůležitější ze všeho je, aby člověk neztratil naději a víru v život.
Kdo tohle ztratí, je sám ztracen, i kdyby ho potkalo nevím jaké štěstí.
Kdo to neztratil, nemůže naopak nikdy dopadnout špatně.
Neznamená to ovšem zakrývat oči před hrůzami světa -
ba právě naopak: skutečně jasně může všechny hrůzy světa
vidět jen ten, kdo neztratil víru a naději.