...pozvánka na výstavu Vzdorovali ZLU

Včera v Praze začala výstava, na kterou jsem dostala pozvánku od pana Doležala.

A moc mě mrzí, že se jí nemůžu zúčastnit.

Tak alespoň lákám Vás.

Je to asi náhoda (i když náhody neexistují, jak říká M. Svatošová),

ale pár týdnů už čtu dopisy Jana Zahradníčky z vězení Mezi nás prostřena noc
a s bolestí pročítám Dům Strach...A do toho mi přišla tato pozvánka...
Na výstavu o P. Toufarovi a J. Zahradníčkovi.

Vzdorovali ZLU 

Od 23.8. - 30.9. v galerii věže Novoměstské radnice, Karlovo nám. 2/23

denně kromě pondělí, od 10 do 18 hod.

Pokud jste nečetli Jako bychom dnes zemřít měli, ani Krok do tmavé noci

a pokud chcete v krátkosti slyšet příběh P. Toufara poslechněte si 

rozhovor s M. Doležalem z roku 2012 tady.

Více o P. Toufarovi tady.

O Janu Zahradníčkovi jsem něco mála psala minulý týden tady.

Včetně odkazů na rozhlasový archiv tu a na dokument Neznámí hrdinové

s manželkou Marií tu. Ještě přidávám odkaz na rozhovor se synem Jana Zahradníčka tady.

Jan Zahrdníček a Josef Toufar

Zdroj fotografií: Jan Zahradníček http://www.nrpraha.cz/program/714/vzdorovali-zlu-tri-pribehy-ceskeho-20-stoleti/ 

a Josef Toufar - přebal knihy Jako bychom dnes zemřít měli

Z textu k výstavě:

Výstava mapující ve fotografii a trojrozměrných předmětech tři životní příběhy českého 20. století, chce být zároveň mementem i inspirací. Mementem proto, že velice konkrétně ukáže surovost komunistické politické moci, která zničila jedinečné životy tří významných osobností (spisovatel, kněz, politik) a cynicky decimovala jejich rodiny. Inspirací proto, že se tito mužové a jejich blízcí nepodali lži, otevřeně vystupovali proti veřejné manipulaci a odmítli se přizpůsobit plíživým totalitním praktikám.

         Farář z Vysočiny P. Josef Toufar (1902 – 1950) patří mezi první oběti komunistické diktatury. Dne 11. prosince 1949 se při jeho kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval a vychýlil oltářní křížek. 28. ledna 1950 byl Toufar unesen Státní bezpečností z číhošťské fary a na příkaz komunistických špiček včetně prezidenta Gottwalda bezmála měsíc brutálně vyslýchán a nucen k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu. Na následky mučení 25. února 1950 umírá a je pod falešným jménem zakopán v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích. V listopadu 2014 byly z ďáblického hromadného hrobu vyzvednuty ostatky, které na základě genetického průzkumu skutečně patřily Josefu Toufarovi a v roce 2015, šedesát pět let od své násilné smrti, byl Josef Toufar pohřben do prostého hrobu v Číhošti. Výstava chce také ukázat i další oběti z řad Toufarových farníků a přátel, kteří byli v souvislosti s tímto případem mučeni, vězněni či vystěhováni ze svých domovů.

         Básník a překladatel, esejista, publicista a redaktor Jan Zahradníček (1905 – 1960) patří mezi klíčové autory české literatury 20. století. Jeho lidský i básnický osud se stal významným symbolem odporu vůči komunistickému režimu. Za války se účastnil domácího protinacistického odboje, když pomáhal skrývat manželku a dceru generála Ludvíka Svobody. Po válce velice kriticky vystupoval proti plíživým totalitním pořádkům. V roce 1951 byl ve svém brněnském bytě zatčen a následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke třinácti letům vězení. Šestačtyřicetiletý básník, otec tří malých dětí, poznamenaný úrazem v dětství, jehož následkem byla deformovaná páteř a vleklá srdeční choroba, v nich nakonec stráví bezmála deset let. Manželka Marie byla v roce 1951 s dětmi vystěhována z Brna na venkov, kde jako učitelka mohla jen manuálně pracovat. V průběhu 50. let byla jako soukromě hospodařící vystěhována z rodového statku matka a rodina sestry paní Zahradníčkové. Navíc v průběhu Zahradníčkova věznění umřely na otravu houbami jeho dvě dcery Zdislava a Klárka; ženu Marii a synka Jana se podařilo zachránit. Jana Zahradníčka pustili z vězení na pohřeb dcerušek s tím, že se nemusí vracet a je propuštěn, ale pro zhoršenou mezinárodní situaci se musel za 14 dní vrátit do kriminálu, kde strávil ještě čtyři roky. Pět měsíců po návratu z kriminálu Jan Zahradníček umírá na následky věznění.

         O Janu Zahradníčkovi - a můžeme to klidně vztáhnout i na Josefa Toufara  - napsal po jeho smrti přiléhavá slova přítel, spisovatel a esejista Jan Čep: „Jan byl povaha mužná a pevná. Stal se obětí nové nenávisti, studené zlé zvůle, ztotožněné s vědomou lží. Odvážil se jí pohledět přímo do očí, spoléhaje na sílu onoho ´světla, které nepřemůže tma. Nevíme, jaká byla Zahradníčkova vnitřní zkušenost posledních křížových let, ale i kdyby se nebyla mohla tato zkušenost vyjádřit slovem psaným nebo aspoň mluveným, nezůstane pro nás němá, nebude ji možno nikdy oddělit od bolesti a naděje našeho času.“

 http://www.nrpraha.cz/program/714/vzdorovali-zlu-tri-pribehy-ceskeho-20-stoleti/