neděle 6. září 2015

...tichá srdce II.


Dočkala se tří dotisků. 

Tichá srdce - příběhy míst a lidí.
Je pokračováním. Ve stejném duchu.
Pokojném, klidném.
Od Aleny Ježkové.

Druhý díl Tichých srdcí představuje dalších osm řádů: maltézské rytíře, templáře, augustiniány, karmelitány, křížovníky s červenou hvězdou, milosrdné bratry, jezuity a anglické panny. 

Historie, skrytý život téměř čtyřiceti zaniklých i živoucích klášterů. 
Nádherné černobílé fotografie od Jiřího Chalupy.

A pro mě hlavně silná a otevřená svědectví patnácti řeholníků a řeholnic.
O cestě k Bohu. O cestě do kláštera - mnohdy i z plně ateistickéhoo prostředí.
O krušných chvílích v dobách socialismu.
O cestě životem. V Pravdě.

 Nikdo nemůže říct, že náš život je v nějakém okamžiku hotový.
Takový pocit může trvat jeden dva dny.
Ale pak se zas otevře nová cesta, nové hledání.
Jsme poutníci. Jsme na cestě.
Můžeme se zastavit, odpočinout.
Ale zítra ráno zase musíme jít dál.
Na konci cesty budeme teprve tehdy, až se setkáme s Bohem.
P. Juan Provecho, augustinián

Pamatuji si, že jsem šla poprvé k Salvátorovi, sedla si do koutečku kostela
úplně vzadu, poslouchala jsem kázání Tomáše Halíka
a přišlo mi to jako pro lidi z jiné planety.
Vůbec jsem nerozuměla, o co jde.
Stejně jako když jsem tam přišla poprvé na adoraci, byl večer,
tmavý kostel, osvícená monstrance - to mi přišlo nějak důležité,
ale netušila jsem jak. A v té chvíli mne zasáhla nějaká duchovní
zkušenost, prostě se mi jistým způsobem otočil svět...
Po tom začátku jsem začala přirozeně směřovat k modlitbě,
vyhledávat, co to ta modlitba je, co je kontemplace a kde se to žije...
Modlitba není jen kat, kdy zajdu do kaple, kleknu si a tam něco říkám.
Modlitba je mnohem víc svázaná se životem. Má své fáze a učíme se ji celoživotně.
Já se učím být kontemplativní člověk. To znamená, že to, co dělám v kapli,
potom rozprostírám do běžných denních gest. Modlitba spoluutváří můj život.
Když ji nerozvíjím, upadá. Karmel znamená zahrada.
Pokud nezaléváte zahradu, tak vadne. Když do těch rostlinek pořád rýpáte
a nenecháte je v klidu, taky se jim nedaří.
Ale pravidelně o ni pečovat musíte. Pak spokojeně roste.
Mgr. Denisa Červenková CSTF, Th.D.

Já jsem k augustiniánům vstoupil tajně roku 1988. 
Formálně se tak stalo v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně...
V práci samozřejmě věděli, že chodím do kostela, ale nic víc.
Bezprostředně po převratu jsem šel za nadřízeným a podal výpověď.
"A pane inženýre, kam půjdete?" Slíbil jsem, že to řeknu až poslední den v práci.
Václav Havel měl zrovna slavnostní Te Deum (pobožnost vyjadřujíc poděkování Bohu - pozn.aut.)
v katedrále sv. Víta a všichni jsme obřad sledovali. Tím byla nálada jakoby shůry připravená,
abych oznámil, kam mám namířeno. Poslední den v práci se mě nadřízený zeptal tou pěknou
ostravštinou: "Tak kam jdete inženyre?" - "Můj nový zaměstnavatel bude arcibiskup Vaňák
a nastupuji jako kaplan do Rožnova pod Radhoštěm." Byl dost překvapený,
a až tehdy mi prozradil, že když jsem byl v Říme na svatořečení,
StB se na mě vyptávala. Většina spolupracovníků mé rozhodnutí spíše nechápala:
"Prosím tě, vždyť ty jsi normální..."
ThDr. Ing. Lukáš Evžen Martinec OSA

Měl jsem mše ve vězeňské kapli, setkával jsem se se všemi, kdo o to stáli.
Mluvili jsme o Bohu, vině i trestu. Nosil jsem jim knihy. Boj se zlem chce trpělivost.
Nevěřím na nějaká náhlá obrácení.
Ale i ti nejubožejší ze všech mají duši, to je motor, který mě pohání,
abych jim byl nablízku. Znovu a znovu potřebují slyšet, aby si konečně dali pozor,
jinak s nimi bude amen.
P. František Lízna, jezuita


JEŽKOVÁ, Alena. Tichá srdce: příběhy míst a lidí. 1. Praha: Nakladatelství Alena Ježková - Tichá srdce, 2015. ISBN 978-80-905851-1-9.

3 komentáře:

  1. Zš mne jedna z knížek roku:-) http://naskokjinam.blogspot.cz/2015/07/alena-jezkova-ticha-srdce-i-ii.html

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za pěkné čtení. Hlavně majáky musím ještě zpracovat... J.

    OdpovědětVymazat