Víra, aby zůstala živou vírou, potřebuje jako stálou korigující společnici pochybnost
(a pochybování, aby nezavedlo do bažin zatrpklé a absolutní skepse, zas potřebuje víru).
Dnes pokládám za podobné, ne-li ještě více důležité, aby se takto vzájemně doprovázely a korigovaly víra a naděje.
Pokud by víra zapomněla, že její předmět setrvává v oblaku tajemství, do něhož smí vstoupit jen naděje,
mohla by se stát ideologií, prodavačkou "jistot", pokud by se naděje odpoutala od víry, hrozilo by jí,
že ji snadno unese vítr snění, iluzí a přání.Víra a naděje by vždycky měly jít spolu...
Tomáš Halík/Stromu zbývá naděje
Židovský hřbitov v Rábí.
Fotografie jsou staré přes osm let - jedny z prvních ze zrcadlovky, kterou jsem dostala za maturitu.
Nenapadlo Vás někdy, proč jsou židovské náhrobky často
nakloněné až k zemi?
Vím, že je to asi nedostatečným upevněním, ale
často mě napadá, jestli to není i jejich pohnutým osudem...
Krásné fotky. A zajímavé povídání, děkuju.
OdpovědětVymazatkrásná ..nedělní ♥ Iva
OdpovědětVymazatA já jsem si říkala, že jsou mi ty náhrobky nějaký povědomý! A ony jsou tuhle z Rábí, kousek od nás... :)
OdpovědětVymazatBtw moc hezky vybraný úryvek. Mám tyhle Tvé postřehy ze zajímavých knih moc ráda :)