čtvrtek 23. května 2013

...hurá kolmo!

Včera konečně, skoro po roce. Vysvobodila jsem kolo z dlouhého spánku. Nasedla...a jela.
Cestou se mi hlavou honil tenhle článek od Rosičky.
A co vám budu povídat, byla to nádhera. Už mi to tolik chybělo. 
Miluju ten zvuk, když se zacvaknou nášlapy, když pláště sviští po silnici, když kolo kličkuje terénem...
 Kde jsou ty časy, kdy jsem najela i dva tisíce kilometrů za sezónu...áách...

7 komentářů:

  1. Mně to zas poradila Pondělí,
    jak je to krásné - být sama,
    kor když matka t.č. funguje i jako lednička ... :o)
    Zdravím!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Rozumím....taky jsem tak ráda sama. A v tichu....a o to raději se zase vracím domů..

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, tolik si pamatuji ta svoje "poprvé" po porodu. Úplně nejvíc asi když jsem šla poprvé do Intersparu sama:-))))přišla jsem si jak ve snu.... teď je samota mojí největší potřebou a když ji nemám, jsem fakt hnusná:-( takže samotu je potřeba hledat a hromadit!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, tyhle okamžiky jsou vzácností. Ale o to více si je člověk užívá :-) Obzvláště má-li se ze své "samoty" ke komu vrátit :-)
    Tak ať to hezky sviští! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Od jari do jesene môj dopravný prostriedok. Presne tak, materstvo je riadna zmena a ako vravia odborníci dobrá matka musí byť občas sama :)&Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. No niečo podobné by som mala otestovať na korčuliach, ale keď je stále taká zima!i keď tie km, no to neviem neviem u mňa. Tak nech to šlape!

    OdpovědětVymazat