Včera konečně, skoro po roce. Vysvobodila jsem kolo z dlouhého spánku. Nasedla...a jela.
Cestou se mi hlavou honil tenhle článek od Rosičky.
A co vám budu povídat, byla to nádhera. Už mi to tolik chybělo.
Miluju ten zvuk, když se zacvaknou nášlapy, když pláště sviští po silnici, když kolo kličkuje terénem...
Kde jsou ty časy, kdy jsem najela i dva tisíce kilometrů za sezónu...áách...
Mně to zas poradila Pondělí,
OdpovědětVymazatjak je to krásné - být sama,
kor když matka t.č. funguje i jako lednička ... :o)
Zdravím!!!
Rozumím....taky jsem tak ráda sama. A v tichu....a o to raději se zase vracím domů..
OdpovědětVymazatJé, tolik si pamatuji ta svoje "poprvé" po porodu. Úplně nejvíc asi když jsem šla poprvé do Intersparu sama:-))))přišla jsem si jak ve snu.... teď je samota mojí největší potřebou a když ji nemám, jsem fakt hnusná:-( takže samotu je potřeba hledat a hromadit!!!!!
OdpovědětVymazat2 tisíce km? Klobouk dolů.
OdpovědětVymazatJo, tyhle okamžiky jsou vzácností. Ale o to více si je člověk užívá :-) Obzvláště má-li se ze své "samoty" ke komu vrátit :-)
OdpovědětVymazatTak ať to hezky sviští! :-)
Od jari do jesene môj dopravný prostriedok. Presne tak, materstvo je riadna zmena a ako vravia odborníci dobrá matka musí byť občas sama :)&Lenka
OdpovědětVymazatNo niečo podobné by som mala otestovať na korčuliach, ale keď je stále taká zima!i keď tie km, no to neviem neviem u mňa. Tak nech to šlape!
OdpovědětVymazat