neděle 21. dubna 2013

...sen o pouti


Camino de Santiago

Vydat se na pouť je zničující a posilující zároveň. Na zádech jen potřebné věci k přežití, před Vámi Cesta, na které přemýšlíte, vzdáváte se, přibližujte se, ztrácíte a nalézáte...

Plánovali jsme. Nestihli jsme. Dříve přišly děti.
Tak plánujeme znovu. Až Skřítci odrstou...

Právě jsem dočetla knížku od Jiřího Štourače a Ivana Kolmana.
Můžu doporučit film Cesta (The Way), na který se můžete podívat tady.

Nebyli jste na této pouti? Neplánujete?
Nebo nemáte tip na nějakou další knížku o pouti do Compostely? (Poutníka od P. Coelha mám.)

(Svatojakubská mušle na fotce je "pravá" od jedné milé osoby, která na pouti byla...Označení cesty žlutou mušličkou je ze severního Portugalska.)

"Jsme na zemi poutníky, stále na cestě.
To znamená, že se musíme neustále pohybovat vpřed.
Jestliže chcete dojít někam, kde nejste, buďte neustále nespokojeni s tím, kde jste.
Řeknete-li: už to stačí, jste ztraceni.
Stále jděte, postupujte dopředu, usilujte o cíl."
Svatý Augustin

14 komentářů:

  1. Knížku jsem nečetla, ale znám člověka, který šel. A cestou zmoudřel:)

    OdpovědětVymazat
  2. v naší farnosti je paní, které je tuším kolem šedesáti. chodí každý rok pěšky z Rakouska do Compostely, zpátky letadlem. myslím, že říkala, že jí to trvá asi měsíc, ale nechci si vymýšlet, už si to nepamatuju. jenom vím, že chodí v květnu, vůbec nic neplánuje, zná ty noclehárny, které jsou po cestě a tam spí s ostatními v hromadných přespávacích místnostech. opravdu jí obdivuji. vzhledem k jejímu věku a jinak velmi konzervativním a pohodlným rakouským seniorům, kteří všude cestují s lodním kufrem a vyžadují all inclusiv...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Sonjo, velký obdiv této paní! Děkuju za Tvoje milé příspěvky:).

      Vymazat
  3. Ahoj Martino, obě knížky, co uvádíš, jsem četla a ještě tuto http://www.kosmas.cz/knihy/132096/musim-jit-dal/, kterou ti také doporučuji. Švagr to šel před dvěma roky a přijel nadšený, stále z této cesty čerpá a žije. Jinak se mi moc líbí vaše kočárky - starý i nový, hnědou mám ráda. Mějte se krásně. Slávka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Slávko, děkuju za tip na knížku. Už ji mám domluvenou k půjčení a těším se na čtení. A děkujeme za pochvalu kočárků, nám se také líbí :). A hlavně malé Skřítkové, že to s ní péruje!

      Vymazat
  4. Můj kamarád René šel - viz http://inquort.webnode.cz/pismeni/povidky-a-jine-pismeni/ (odkaz na stažení úplně dole). A pak má kamarádka spisovatelka Alena Ježková - ta ale o cestě, pokud vím, ještě nic nevydala. Zato jí teď v létě vyjde kniha o klášterech http://www.alenajezkova.cz/pripravovana/ticha-srdce/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Hanko, děkuju moc za odkazy! Příspěvek od Reného si přečtu. Na knížku o klášterech se budu těšit a i ty ostatní vypadají moc pěkně.

      Vymazat
  5. Taky sním sen o pouti...díky za připomenutí, na sny se snadno v koloběhu dní zapomíná...na film se určitě podívám:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Môj kamarát tam bol v októbri 2012 a napísal svoje zážitky na blog :) tuto: http://miticky.blog.sme.sk/ (Pozývam Vás na výlet za mojím snom) Bol nadšený a dalo mu strašne veľa. Začal veriť na splnené sny a neskutočne sa mu v tom darí!!! Odporúčam čítanie :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za tip na knížku. S poutí to máme stejně jako vy, až odrostou děti. Před několika lety jsem byla u nás v kostele na přednášce s fotoprezentací, tuším, že to byli poutníci někde od Kroměříže, kteří se tam vypravili. Jejich nadšení z pouti mi utkvělo hluboko v paměti. Hezké dny M.

    OdpovědětVymazat
  8. To já si právě chci říct: to stačí, ale prostě mi to nestačí a tak jdu dál a pořád doufám v něco, co třeba nikdy nepřijde. Chtěla bych se od toho spíš osvobodit a být spokojená na jednom místě. Pořád.

    OdpovědětVymazat
  9. Obě knížky mám...pod polštářem. Je to čtení, které si vždycky ráda připomenu. Krásný článek, děkuju za něj.

    OdpovědětVymazat
  10. jsem na pouti, už dva roky, přímo z domu, s dcerou, přešly jsem spolu celou republiku, německem se mnou jít nechce, prý až francie. v sobotu jí bylo 11. loni jsme spolu prošly šumavu - jen my dvě, naši chlapi doma (manžel a synové) byli a jsou pořád mimo, co jako a s batohama na zádech a proč?! stačí, když děti trochu povyrostou a dá se s nima podnikat plno věcí, i si plnit sny, ony je pak (třeba) vezmou za své. už jsem nakazila i sestru, v sobotu dorazila do mariazzel, šla čtyři dny z vídně. pouť je hodně osobní, aspoń já to tak chápu a nabíjí a pak jednou za rok se oprostit od šediva a dostat se na dřeň, kam se dojdu, co budu jíst, kde seženu jídlo a vodu a kde postavím stan, setkávání se lidma, s kterýma bych se normálně nebavila (ten pán byl všude potetovanej, měl úplně bílý vlasy a oranžový triko a jak jsme si rozuměli, nebo pan opat od premostrátů, nesla jsem mu tři dny na zádech tvarůžky a jak je tlačil do hlavy v nohama na stole u nich v klášteře v kuchyni)
    jo, dobrá knížka je od hany lohrové "jak jsem přece jen došla do compostely", od františka lizny "musím jít dál" a ještě jsem četla od pavly jazairové "cestou hvězdy"
    dobrou noc milá

    OdpovědětVymazat