čtvrtek 24. ledna 2013

...kterak malý Skřítek cestu z "domova" domů našel


Dlouhou dobu jsem čekala, až budeme mít tuhle zprávu černou na bílém. 
Manžel mi ji týden před Vánocemi přinesl do nemocnice, 
kde jsem ležela s naším miminkem v bříšku a doktoři mu domlouvali,
aby nepospíchalo ven...
Konečně - doporučený dopis od soudu - stáváte se pěstouny!





Teď ale od začátku...


Já a manžel jsme oba tak trochu blázni
Ale snad v tom dobrém slova smyslu, podle testů jsme psychicky vyrovnané osobnosti:). 
A už před svatbou jsme se shodli na tom, že až budeme mít svoje děti, 
přijmeme z dětského domova nějakého skřítka, abychom mu dali šanci žít v rodině. 
(Původně jsme plánovali, že založíme něco jako „malý rodinný dětský domov“ nebo velkou pěstounskou rodinu. Ale vychovávat tyto děti je velká dřina, já mám navíc vystudovanou speciální pedagogiku a zkušenosti s těmito dětmi, proto jsme si sundali růžové brýle a rozhodli jsme se, že jedno „nevlastní“ dítko bude stačit.)





Po škole jsem nastoupila do speciální mateřské školy. 
Ke mně do třídy docházel tříletý mrňousek z dětského domova. 
Poprvé byl u nás na návštěvě o Vánocích 2011 (většinu dětí z dětského domova 
si totiž na svátky berou biologické rodiny „domů“ a já jsem byla oslovena paní vychovatelkou, jestli bych si nechtěla malého skřítka vzít k sobě na návštěvu, protože zůstane s několika málo dětmi v domově). 
Po domluvě s vedením dětského domova jsem si k sobě brala Skřítka na občasné návštěvy, snažila jsem se mu s manželem naplno věnovat, protože byl hodně sociálně opožděný. 
Po několika měsících společných návštěv jsme začali přemýšlet nad tím, 
proč by to právě nemohl být tenhle Skřítek. 
Dokonce tuhle myšlenku nahlas pronesl můj milý, já bych se snad ani neodvážila:). 
A začalo nám dlouhé zvažování a přemýšlení. 
Zvládneme to? 
Co na to naše okolí? 
I když to pro nás bylo nejmíň důležité, řídili jsme se hlavně tím, jak jsme to cítili my.
Nemáme přeci jenom čekat na to, až budeme mít vlastní děti? 
Ale jeden Skřítek je právě tady a teď…
Bylo rozhodnuto – jdeme do toho.





A pak dlouhý kolotoč s úřady. 
Návštěvy na sociálce, návštěvy od sociálky u nás, bezradné telefonáty, 
rozeslané maily do různých organizací, pohovory s kurátorem, sociální pracovnicí, 
šetření domácnosti, několikahodinové psychotesty, psychologické pohovory…
Bylo to dlouhé, občas to bolelo. Chvílemi jsme si přišli, jako bychom něco ukradli nebo provedli a někdo nás za to chce potrestat. 
Často nám byl vytýkán nestandardní postup – žádali jsme o konkrétní dítě 
a nebyli jsme ještě v registru uchazečů o náhradní rodinnou péči. 
Ale vydrželi jsme a po testech s úžasnou psycholožkou,
u které jsme našli podporu a také naději, že to, co děláme je správné! 
Paní psycholožka se asi snažila a rychle urgovala sociálku s naším doporučením.
Tři týdny po psychotestech nám Skřítka propůjčili na tzv. prodlouženou návštěvu, 
kterou sociálka prodlužovala až do vyjádření soudu. 

K soudnímu řízení jsme byli pozváni po devíti měsících, kdy jsme u soudu podali žádost.
To už jsem vypovídala s miminkem v bříšku.
Konečně nám soud svěřil Skřítka do náhradní rodinné péče a ustanovil nás pěstouny.

Z malého skřítka „ústavního“, který sice uměl ve svých třech letech skládat vzorně věci do komínků, ale každou noc se počůrával. V domově ho každou noc plenovali, ale já jsem byla rozhodnutá raději každý den prát, než mu dále dávat plínky.
A chováním spíše připomínal robota, se pomalinku stávalo normální radostné dítě. 
Po několika měsících se zlepšil o tolik, že byl přeřazen ze speciální do běžné třídy. 
V létě u nás oslavil čtvrté narozeniny a jako mávnutím kouzelného proutku se přestal počůrávat, to bylo radosti! 
Před Vánocemi nás začal oslovovat (místo teto a strejdo) – maminko, tatínku…
Rozmluvil se tak, že pusu skoro nezastaví. Připravujeme ho na to, 
že bude na jaře „velkým bráchou“.

Nevíme, jak tahle „pohádka“ bude pokračovat, ale věříme tomu, že může dopadnout dobře. Naštěstí s manželem stojíme nohama na zemi (i když jsme ti blázni:), 
nepočítáme s tím, že bude ze Skřítka vysokoškolák s bezproblémovým chováním. 
Vše se ukáže až časem…

Samozřejmě se bojím toho, že se ozve jeho biologická rodina, že bude mít problémy ve škole, bojím se taky jeho puberty, ale to má přeci často člověk problémy i „s vlastními dětmi“. Ale pokud se nám podaří vychovat z něj (i přes to, co má „ve vínku“ ze své biologické rodiny) slušného člověka, budeme spokojeni.

Často se v okolí setkáváme s reakcí - proč si bereme "cizí", když můžeme mít svoje...hodně lidí bylo překvapených, když mě pak viděli s bříškem, mysleli si, že nemůžeme mít svoje děti. Někteří prostě nepochopí, že jsme chtěli dát Skřítkovi šanci a možnost vyrůstat v rodině. Ale o to víc pak potěší milé povzbuzení.

Původně jsem nechtěla na web nic takového dávat...ale je to blog o mně,
Skřítek je mojí součástí a občas se tu přeci jen objeví.
Přišlo by mi to nespravedlivé "ho zapřít" a psát o tom, že čekáme miminko...
Takže jsem se Vám zcela odhalila. 
Jsem maminka, která v bříšku nosí své první dítě, i když bude druhé.

41 komentářů:

  1. Krásně jsi to popsala - znám podobný případ ze svého okolí - věřte, že vám vše Skřítek vrátí plnou měrou. Ať máte ze svého rozhodnutí dále jenom samé radosti - ten úřední šiml stál za boj :-) Budu držet palce a občas zaskočím "na návštěvu", co je u vás nového. Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, ten úřední šiml je nakonec důležitý, hodně vás prověří, jestli "do toho" opravdu chcete jít...a to jsme my chtěli. Možná tím šimlem ten boj teprve začal, ale věřím tomu, že těch radostí bude víc:)...Moc děkujeme - za podporu i návštěvu:).

      Vymazat
    2. Já vím, čím jste si s manželem prošli. Když si člověk uvědomí, že určité skupiny mají děti a pak se o ně nedokáží postarat.... I když ten případ z mého okolí končil adopcí, tak asi skutečně nedokážu posoudit, co ještě úředníci dokáží - ale jsou svázáni legislativou. Jinak si můžeme tykat - já psala v množném čísle, protože jsem myslela tebe a manžela:-) Jsem moc ráda, že jsem "objevila" tvůj blog. Ani netušíš, jaká láska a pohoda vyzařuje z tvého článku. Hned jsem měla o moc lepší náladu.... ahoj Zuzana

      Vymazat
  2. Marti,máte můj největší obdiv...a budu vám moc držet palce, abyste to zvládli. Pouštíte se do něčeho velkého, o čem já sama vím, že bych nezvládla. Ale o to víc si vážím lidí, kteří do toho jdou a pokusí se někomu změnit život. Budu na vás moc myslet! Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkujeme..vážím si toho, jak krásně jsi to napsala. Každá podpora navíc povzbudí a zahřeje:).

      Vymazat
  3. Přiznávám...rozplakala jsem se! Tolik pěkných novinek najednou!! Díky za to, žes nás nechala trochu víc nahlédnout do vaší rodiny. Já pořád přemýšlela, copak se to sem tam tady objevuje za dítko :)). A on je to Skřítek a je stejně starý jako naše Ema :)). Moc vám tuto radost přeju, užívejte si, že se máte!

    Moc se opatruj a budu se těšit na další zprávy od vás. A na miminko v bříšku.
    ♥M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko, já děkuju Tobě:)...jsi pro mě maminka s velkým M!

      Vymazat
  4. Úžasné!!! Moc vám fandím!!! Radka

    OdpovědětVymazat
  5. To je nádherný příběh a jsem moc ráda, že jste se s ním podělila - inspirujete a děláte svět lepší - a ten to potřebuje.- Moc Vás obdivujib a přeji štěstí a sílu a skřítkovi jen to nej!!

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den, přečetla jsem si Váš příběh. Taky patříme k bláznům, kteří si místo vlasního přivezli ústavní dítko. Jen jsme zvolili jiný postup než vy. Přeju hodně síly, nadhled a spoustu lásky. Ať si okolí myslí, co chce - vy jste vyjímeční. Michaela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že je nás "bláznů" více..A moc děkuji:)!

      Vymazat
  7. jste úžasní, jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc,moc zdravím a objímám Vás lidičkové.
    To je tak hezké♥
    Ať Vás provází jen samé sluníčko.
    ♥♥♥
    Žaneta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žanetko, děkujeme za povzbuzení a za Tvá srdíčka:)...

      Vymazat
  9. .... krásný příběh .... držím palečky a přeju vám se "skřítkem" jen samé radosti .... Marki

    OdpovědětVymazat
  10. Hezký den; obdivuju, držím pěsti a moc vám fandím. Hodně štěstí... Renča

    OdpovědětVymazat
  11. Martinko,
    díky za to, že jsi se nám tak to odhalila!
    Přiznám se, čekala jsem mimi , ale o skřítkovi jsme neměla ani tušení!
    Opravdu před Vámi smekám, protože tohle by nezvládl každý !
    Musíte mít oba velké srdíčko a náruče plné lásky .
    Moc Vám držím palečky, aby jste z obou svých dětí vychovali ,,slušné" lidi .
    Ať ta Vaše životní pohádka má šťastný konec :-)

    OdpovědětVymazat
  12. To je krásný lidský příběh o lásce a odvaze. Celé rodince držím moc palce, a Skřítek dostal krásnou druhou šanci, určitě je u Vás šťastný. A ty pokroky o tom svědčí. A přeji, ať miminko vydrží a jste oba v pořádku ;)

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím, to je úžasné, máte můj obdiv a přeji ať jste vy i Skřítek šťastní a spokojení. A tomu mimi v bříšku přeji ať vydrží do kdy vydržet má! Mějte všichni moc krásné dny!

    OdpovědětVymazat
  14. Oba skřítci mají úžasné štěstí! A tohle je nádherný příběh, pevně věřím, že s tím nejkrásnějším možným koncem :-)
    Moc vás oba obdivuju. S mužem máme podobné přání, až jednou budou děti větší. Ale zatím je to jen přání. Nevím, jestli budeme tak silní a odhodlaní jako vy :-) Snad...
    Mějte se krásně, užívejte poslední dny 2v1, a i když to asi nebude vždycky úplně jednoduché, přeju ať si to vždycky užíváte! :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Syroovko, moc fandím.
    Blízká kamarádka si adoptovala chlapečka s downovým syndromem, takže vím z jejího vyprávění, jak je psychicky náročné projít si všemi potřebnými testy.
    Jsem podobného vzdělání jako Ty a rok jsem dělala praxi v dětském domově pro předškolní děti a trpěla jsem tam hroznou úzkostí, protože bych si nejradši vzala všechny ty nešťastné děti domů a to je bohužel nereálné.
    Od mala jsem tak nějak "počítala" s tím, že jednou příjmu domů i "cizí děti", ale můj muž takovému rozhodnutí není nakloněn, protože má v rodině s adopcí špatné zkušenosti (rodiče své svěřené děti nezvládají).
    Třeba jednou...

    Ať vám Pán Bůh ve vaší dobrotě pomáhá. Myslím na vás.

    OdpovědětVymazat
  16. Gratuluji k oběma skřítkům! AŤ máte dům plný lásky! S.

    OdpovědětVymazat
  17. Páni, jste vážně ti nejúžasnější "blázni"! :) Je tak moc důležitý, aby takových lidí bylo víc, aby tyto děti dostávaly šanci.. Přeji vám jen to nejlepší a jen samou radost se skřítkem ;)

    OdpovědětVymazat
  18. Náhodou jsem objevila váš blog a článek mě rozplakal... máte můj hluboký obdiv :) Věřím, že vám všichni skřítci budou přinášet jen samou radost :)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc krásný příběh a už se moc těším jak bude pokračovat. To co děláte je naprosto úžasné a obdivuhodné. Přeji vám všem spoustu lásky a sil do budoucna.

    OdpovědětVymazat
  20. Musim priznat, ze tvoj blog sledujem uz dlhsiu dobu, ale tento pribeh, Vas pribeh, je tak krasny, ze si ho v tazkych chvilkach precitam znova a hned mi je svet krajsi, ze este ziju taki dobri ludia :) Ja Vam strasne fandim celej rodine a smekam poklonu. Nech sa Vam v zivote len dari, nech Vam skriatkovia stale robia len a len radost a nech stale sirite taku tu pozitivnu energiu rovnako ako ide zo vsetkych clankov :)

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Syroovko, Váš blog jsem objevila nedávno a právě si přečetla příběh o Skřítkovi. Jste velice odvážní a obou si vás velmi velmi vážím. Přeji mnoho štěstí a úspěchů. A trošičku závidím. Vlastní mimi se mi nepovedlo a partner momentálně taky ne, takže moje myšlenka že pomůžu nějakému broučkovi z domova bere za své. Ale vám držím palce. I na nohách :-) Mějte se moc krásně

    OdpovědětVymazat
  22. Zaujaly mě vaše fotky a dostala jsem se příspěvky až sem. Moc gratuluji a obdivuji vás. Je na světě hned líp, když po něm chodí lidé jako vy. Ať je Skřítkovi s vámi dobře a vám s ním.

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Martínko, Váš blog jsem objevila včera a nadchl mě. Vaše svatba, Váš kukuč, prostě krása. Jak tu tak listuji, tak si hrozně moc přeji, aby takových lidí po naší zemi, ale i po celém světě chodilo co nejvíce. Jste nádherná rodina, ale co je důležité, Vy jste nádherní i zevnitř, i v očích. Prostě krása s nádherou se snoubí. Přeji mnoho, mnoho krásných společných dnů. Smekám před Vámi. Jen tak dál. Mějte se fajnově. Také Vám vyprošuji mnoho Božího požehnání. Anežka

    OdpovědětVymazat
  24. Já vždycky když čtu, nebo slyším jakým martyriem si musejí projít ti co chtějí dát dětem bez rodiny šanci "žít normálně" si říkám, zda to není přehnané. Jiným lidem stačí být plodný a nikoho se nedovolují zda mohou mít děti a nikoho nezajímá, zda je mohou materiálně zabezpečit a duševně vybavit do života. Takže méně inteligentní lidé tu cestu k dítěti mají leckdy snazší než inteligentní zabezpečení lidé.

    OdpovědětVymazat
  25. Musela jsem si tenhle článek vyhledat...
    Utřela jsem slzu a musím napsat, že se klaním až na zem!
    Velkou dávku energie a lásky posílám, mávám a zdravím a jste mému srdci ještě milejší.
    Magdi

    OdpovědětVymazat
  26. Musela jsem dojit až sem, abych pochopila váš aktuální článek. A chce se mi napsat: Bože, to je taková krása! Já neměla vůbec tušení, že to tak je. Přeji Vám, ať se Vám dobre daří a děti Vám dělají jen radost.

    OdpovědětVymazat
  27. Martinko, stále se prokousávám vaším životem, do kterého nás necháš nahlédnout.
    Obdivuji Tě a smekám♥
    Musela jsem si otřít oči, protože jsem chvíli na klávesnici neviděla.
    Díky Bohu za lidi jako jste vy s Martinem.
    Skřítkové mají ohromné štěstí.

    OdpovědětVymazat
  28. Martinko, stále se prokousávám vaším životem, do kterého nás necháš nahlédnout.
    Obdivuji Tě a smekám♥
    Musela jsem si otřít oči, protože jsem chvíli na klávesnici neviděla.
    Díky Bohu za lidi jako jste vy s Martinem.
    Skřítkové mají ohromné štěstí.

    OdpovědětVymazat
  29. Jste krásná rodina - až nyní čtu co vše jste prožili než jste se takto kompletní stali. Před vaším rozhodnutím smekám máte srdce na pravém místě ..Prostě krása a nyní už vás bude brzo pět. Kouzelná rodinná pohoda. Držím pěsti ať še šlape jak má a máte se rádi......♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  30. Moc krásně napsané... Já Vás po očku sleduji, ale do teď jsem netušila, že nejstarší skřítek se u Vás oběvil toto cestou! Je to tak hřejivý, číst tyhle řádky! Smekám před Vámi. A Přeju Vám krásné žití ať Vám děti dělají samou radost!

    OdpovědětVymazat