Zobrazují se příspěvky se štítkemChalíl Džibrán. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemChalíl Džibrán. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 21. června 2015

...nedělní







Chálil Dřibrán
Prorok

Hluboká a moudrá slova.
O lásce, o manželství, o dětech.
O dávání. O radosti, žalu, svobodě,
O přátelství,  práci, o zločinu a trestu, o smrti.

Prorok měl být prvním dílem zamýšlené trilogie.
Druhý díl Džibrán nikdy nedopsal a vyšel posmrtně pod názvem Zahrada prorokova.
Třetí díl měl být věnován vztahu člověka k Bohu. Nedošlo na něj. Škoda.

Ale díky za Proroka.
Když mi bylo patnáct zamával se mnou. 
Celou pasáž O lásce jsem si přepsala a zarámovala nad postel.
Měla jsem dojem, že moje duše se rozlétla do nekonečných obzorů.
Pomohl mi v počátečním hledání a směřování. Dál.

O lásce
Když na vás láska zavolá, jděte za ní, byť by její cesty byly neschůdné a strmé.
A když vás její křídla obejmou, oddejte se jí,
byť by vás mohl zranit meč ukrytý v jejích perutích.
A když k vám promluví, věřte jí,
byť by její hlas rozmetal vaše sny jako severák, který pustoší zahradu.
Láska vás dokáže nejen korunovat, ale i ukřižovat.
Napomáhá nejen vašemu růstu, ale i vašemu okleštění.
A stejně jako vstupuje do vašich výšek a laská nejkřehčí větévky chvějící se na slunci,
tak sestoupí k vašim kořenům a zatřese jimi, když přilínají k hlíně.
Sklidí vás pro sebe jako snopy obilí.
Vymlátí vás do obnažení.
Proseje vás, aby vás vyprostila ze slupek.
Rozemele vás do bělosti.
Bude vás hníst do poddajnosti.
A pak vás předurčí svému posvátnému ohni,
aby se z vás stal posvátní chléb pro posvátnou hostinu Boží.

To vše s vámi učiní láska, abyste poznali tajemství vlastního srdce
a s tímto vědomím se stali úlomkem Života.

Kdybyste však ve své ustrašenosti usilovali pouze o klid lásky a potěšení lásky,
pak byste raději měli zakrýt svou nahotu a odejít z mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát,
leč nikoliv vyčerpávajícím smíchem, a lkát, leč nikoliv všemi svými slzami.

Láska nic neskýtá, jen sebe a bere jedině ze sebe samé.
Láska se ničeho nezmocňuje a nepřipustí, aby se jí někdo zmocnil,
neboť láska vystačí lásce.

Když milujete, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", leč spíše
"Jsem v srdci Božím".
Nemyslete si, že můžete řídit cesty lásky,
neboť shledá-li vás láska hodným, bude sama řídit vaše cesty.

Láska touží po jediném, totiž po svém naplnění.
Jestliže však milujete a tudíž nezbytně toužíte,
nechť jsou vaše tužby tyto:
rozplynout se a být jako tekoucí potůček, který zpívá svou píseň do noci.
Poznat bolest přílišné něhy.
Být raněn vlastním chápáním lásky
a krvácet ochotně a radostně.
Probudit se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdát díky za další den lásky.
Odpočívat v hodině polední a přemítat o milostném vytržení.
Za soumraku se vděčně vrátit domů.
A poté usnout, v srdci modlitbu za milovanou a na rtech chvalozpěv.

O manželství
Společně jste se narodili a spolu zůstanete provždy.
Budete pospolu i v tiché paměti Boří.
Nechť však je ve vaší pospolitosti prostor.
A nechť mezi vámi tančí nebeské větry.

Milujte jeden druhého, nečiňte však z lásky pouto:
nechť je láska spíše pohyblivým mořem mezi břehy vašich duší.
Naplňte číši toho druhého, leč nepijte ze stejné číše.
Vzájemně se podarujte chlebem, leč nejezte z téhož bochníku.
Tančete spolu a radujte se, leč dovolte, aby každý z vás byl sám,
jako jsou struny loutny samy, byť se chvěly touž hudbou.

Odevzdejte své srdce,
nikoliv však do držení toho druhého.
Neboť vaše srdce dokáže spoutat jedině ruka Života.
Stůjte při sobě, leč nikoliv příliš blízko.
Vždyť i chrámové sloupy zachovávají odstup
a dub a cypřiš nerostou ve stínu toho druhého.

O dětech
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou to synové a dcery touhy Života, která dychtí po sobě samé.
Přicházejí vaším prostřednictvím, leč nikoliv z vás,
a byť byli s vámi, nepatří vám.
Můžete jim věnovat svou lásku, nikoliv však své myšlenky,
neboť oni mají myšlenky vlastní.
Můžete poskytnout příbytek jejich tělům, 
nikoliv však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domě zítřku,
který nemůžete navštívit, ba ani ve snech.
Můžete se snažit být jako oni, nesnažte se však,
aby oni byli jako vy.
Neboť život nekráčí pozpátku a nezdržuje se včerejškem.
Jste lukem, který vysílá vaše děti jako živé šípy.
Lučišník vidí značku na cestě nekonečna.
Ohýbá vás svou mocí, aby Jeho šípy letěly rychle a daleko.
 Nechť je vaše ohýbání v rukou Lučišníka radostné.
Neboť On miluje stejně letící šíp,
jako klidně vyrovnaný luk.


GIBRAN, Kahlil. Prorok. V tomto překladu vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 116 s. ISBN 80-200-1015-7.

úterý 2. června 2015

...písek a pěna





Chálíl Džibrán
(1833 Bšarré - 1931 New York)
 

Když toužíte po milosti, kterou nedovedete pojmenovat,
a když jste zarmouceni, ani byste věděli proč,
pak opravdu rostete se vším, co roste,
a stoupáte k svému většímu já.

To pravé v nás je tiché...

Hlas života, který je ve mně, nemůže proniknout k uchu života v tobě,
přesto však mluvme, abychom se necítili osamělí.

Stromy jsou básně, které země píše na oblohu.
A my je porazíme a proměníme v papír,
abychom na něj mohli zaznamenat své pošetilosti.

Poezie je moudrost, která okouzluje srdce.
Moudrost je poezie, která zpívá v mysli.
Kdybychom mohli okouzlit srdce člověka
a současně zpívat v jeho mysli,
pak by opravdu žil ve stínu Boha.

Zasejte semeno a země vám dá květ.
Zaměřte svůj sen na nebe
a to vám přivede toho, koho milujete.

Chceš-li něco vlastnit, nemsís si to vynucoavat.

Když se ruka muže dotýká ruky ženy,
dotýkají se oba srdce věčnosti.

Je tomu dávno, co žil Člověk,
který byl ukřižován proto,
že velmi miloval a byl velmi milován.
A je zvláštní, že jse ho včera třikrát potkal.
Poprvé žádal strážníka, aby nezavíral do vězení prostitutku.
Podruhé pil víno s jedním vyděděncem,
a potřetí se utkal v chrámu na pěsti
s pořadatelem zápasu.

Až uvidíš muže, kterého vedou do vězení,
řekni si v duchu: "Možná tím uniká z těsnějšího vězení."
A když uvidíš opilého, řekni si:
"Možná hledal uník z něčeho ještě ošklivějšího."

Osamělost je tichá bouře,
která láme všechny naše odumřelé větve.
Naše živé kořeny však žene hlouběji
do živoucího nitra živé země.

To, po čem toužíme a čeho nemůžueme dosáhnout,
je nám dražší než to, čeho jsme již dosáhli.

Na podzim jsem sebral všechny své smutky a pohřbil jsem je na své zahradě.
A když se vrátil duben a přišlo jaro, aby uzavřelo sňatek se zemí,
vyrostly v mé zahradě krásné květy, které se nepodobaly žádným jiným.
A mí sousedé přicházeli, aby je obdivovali,
všichni mi říkali: "Až zase přijde podzim a nastane čas setí,
dal bystte nám trochu semen z těchto květů,
abychom je také měli ve svých zahradách?"

Nikdy si navzájem neporuzíme,
dokud svou řeč neomezíme na sedm slov...

Toto je mých sedm slov:
ty, já, přijímat, Bůh, láska, krása, Země.

Lásko, přijmi mne,
Přijmi mne Kráso.
Přijmi mne Země.
Přijímám tebe,
Lásko, Země, Kráso.
Přijímám
Boha.
...

 Vzpomněla jsem si po delší době na tuhle malou knížečku.
Když mi bylo patnáct, zamávala se mnou. Hlavně "posledních sedm slov". 
A nasměrovala k dašlímu poznávání...
Příště Vám představím Proroka.


GIBRAN, Kahlil. Písek a pěna: knížka aforismů a parabol.
Vyd. 2. Překlad Eliška Merhautová. Ilustrace Johana Vojnárová.
Praha: Vyšehrad, 2001, 93 s. Harmonie (Vyšehrad). ISBN 80-7021-504-6.