...střípky velikonoční

Nestíhám aktuálně. Tak alespoň zpětně.

Po dlouhýych chřipkách a zápalu plic,
který se z vysokých horeček vyklubal u malé i menší Skřítkové.

S očekáváním jara. Že snad už bude lépe.
Velikonoce u nás. 

Poprvé jsme na Zelený čtvrtek slavili sederovou večeři.

Na poslední chvíli jsem si v poledne vzpomněla, že už několik let ji mám v plánu.

Vlastně od roku 2013, kdy jsem obdivovala u Markétky Baletkové.

Ale někdy mi vše trošku déle trvá.

Začala jsem rychle péct nekvašené chleby, tisknout texty...

A bez velkého očekávání (protože děti) jsme večer zasedli ke stolu. 

Neměla jsem čas všechen text pročíst, proto jsem byla večer tolik překvapena!
 Tolik symboliky a ta atmosféra. Nádhera. Dokonce děti vydržely. Celé dvě hodiny.

Nejstarší Skřítek prohlásil: "Na tuhle večeři nikdy nezapomenu".

Určitě to bude tradice do dalších let.

Více popisovat nemusím - vše parádně zpracováno u Katůrka tady.

Velký pátek je pro mě každoročně hodně silný.

Přesto pokaždé úplně jiný.

Čím jsem starší, tím víc mi vadí uměvaví zajíčci, pastelové kraslice, 

čokoládové figurky a vše kolem toho...
Jako by tohle vše mělo za úkol potlačit to nejpodstatnější.
Výzdobu proto minimalizuju.

Ale děti zkrátka nepřišly. Štědrých babiček máme hodně.
Dokonce jsem nezabránila tomu, aby malá Mau už také ochutnala
čokoládu. Co mi přišlo dříve nepředstavitelné teď nějak neřeším.