...běhám a lítám

"...Když běžím, tak prostě jen běžím. Základním principem je pro mě běžet v prázdnu. 

Nebo když to řeknu obráceně, běhám možná právě proto, abych dosáhl prázdna. 

I do takového prázdna se občas samovolně vplíží momentální myšlenky. 

To je docela samozřejmé. V lidské duši prostě nemůže existovat opravdová prázdnota...

Myšlenky, které se mi při běhání líhnou v hlavě, se podobají mrakům na obloze. 

Mrakům nejrůznějších tvarů a velikostí. Přicházejí a pak táhnou dál. 

Obloha ale zůstává pořád stejná. Mraky jsou na ní pouhými hosty. 

Procházejí skrz ni a pak mizí. A zůstává jenom nebe. Obloha." 

H. Murakami/O čem mluvím, když mluvím o běhání

Denně si lítám. V kolotoči okolo dětí. V kolotoči štěstí.
A když toho všeho mám plnou hlavu, je nutnost si ji trochu vyčistit.
Tak běhám.