...do hor

Attersee/Gustav Klimt/1900

Zavařená vepřová, okurky...a Plzeň! 

Nojo, Češi na zahraniční dovolené:).

Já: "Tak já Ti jednu svíčku dovolim a co si budeš přát hezkýho?"

Skřítek: "Přeji si být Vinnetou!" :)

 Není to vždycky ideální, že...

Ten Lovečák malá Skřítková nesvačila, nebojte:).

Mám potřebu. Několikrtá do roka DO HOR!

Alespoň jednou za rok do těch větších.
Protože to ticho.
 (Když zrovna Skřítková spí a Skřítek neštěbetá).
Protože ty skály.
Protože...Ale to už víte.

Po roce znovu do Alp. Stejně jako vloni s oběma Skřítky.

Pršelo a pršelo, skoro celý týden. Někdy víc, někdy míň. Ale spíš víc a hodně.

Ale my se nenechali počasím odradit! Navíc jsme s sebou měli nafukovací míč. 

Občas jsme si pinkli. A zase byla nálada:).

Cestou tam mě pobavila malá Skřítková. Pořád si opakovala "Adul, adul tady je!"

Nechápala jsem, ale pak jsem zjistila, že se vidí v okýnku.

Taky jsme celý týden od ní poslouchali: "Koupat, plavat!" První (slunečný) den ji namlsal na koupání v jezeře. 

A to ona miluje. Jenže ty ostatní dny bylo spíš na zimní bundu.

Ale zase jsme se dostali i do galerie, kam jsem si přála se podívat. Na Gustava Klimta.

Taky do Salzburgu. Na Mozarta.
Tam jsme se museli vypravit do obchodu a doukoupit Skřítkům suché fusekle a malé Skřítkové kaťata přes legínky.
V HáEmku lítala mezi dětským oblečením jako zběsilá, tahala za ramínka.
"Zkusit, zkusit. Koupit!!" Nevím, kde se to v ní vzalo. Po mně to tedy nemá.
A tatínek jak mě překvapil, takhle asistovat dcerušce při nákupu. A jak blaženě, to jsem nezažila:).
Malá Skřítková si tedy ze Salzburgu odvezla své první rifle.

Ale stejně ze všeho nejvíc jsme si užili v horách.
Nad jezerem Attersee. Nad Gosausee. Pod Dachstainem.
I když jeho ledovcový vrchol nebyl v tom dešti a mracích vidět.
Což jsem teda nesla z našeho výletění nejhůř.
Protože se celý rok těšíte, že tu krásu uvidíte alespoň z dálky, když máte na zádech Skřítky.
A pak tohle, no. Ale to byla jen maličkost. Jinak nám bylo fajn:).