...obrázek od Michalky

Dnes jsem dostala v Sokole na cvičení dárek - obrázek od 5leté holčičky. Připomněl mi (ani nevím proč) příběh z knížky od Bruna Ferrera...

***

Při hodině kreslení se učitelka zeptá žáčka: "To je zajímavý obrázek. Co představuje?"

"To je obrázek Boha." "Ale vždyť nikdo neví, jak Bůh vypadá."

"Až to domaluji, budou to vědět všichni!"

***

Když se Lucii narodil bratříček, začala naléhat na rodiče, aby ji s miminkem nechali samotnou. Rodiče se báli, že jako snad všechny čtyřleté děti může na bratříčka žálit a že by mu mohla ublížit. Pro jistotu jí to nedovolili. Ale nezdálo se, že by na něj Lucie žárlila. Byla na bratříčka velmi laskavá. Jen její prosby byl stále naléhavější. Rodiče nakonec souhlasili.

Běžela do pokoje, kde leželo miminko. Samou radostí zapomněla pořádně zavřít dveře, a tak rodičům zůstala škvírka, kterou mohli pozorovat, co s uvnitř děje. Viděli, jak malá Lucie přišla k bratříčkovi, položila k němu tvář a jemně mu povídá:

"Bratříčku, pověz mi, jaký je Bůh. Začínám to zapomínat..."
***

Děti vědí, jaký je Bůh, ale přicházejí na svět, který se činí, seč může, aby na to co možná nejdřív zapomněly...

(B. Fererro/Paprsek slunce pro duši)