...Svědectví o zármutku

...dlouho jsem čekala na druhé vydání. Lewis se v knize vyrovnává se smrtí své ženy...Jeho víru otřásají trýznivé otázky.

Jaký vlastně máme důvod věřit tomu, že Bůh je "dobrý"? Cožpak nás všechno, co vidíme, nenutí věřit v naprostý opak? 

Výborná kniha, ostatně jako všechny jeho ostatní! Dnes se chystám na film Krajina stínů, kterému byla kniha předlohou.

"...nikdy mi nikdo neřekl, že se zármutek prožívá jako strach. Ne že bych se něčeho bál, ale je to podobný pocit. Stejná žaludeční neuróza, stejný neklid a zívání. Pořáad musím polykat...Jindy to zas vypadá, jako bych byl tak trošku namol nebo po nějakém otřesu. Jako by mezi mnou a okolním světem byla zavěšena neviditelná opona. Je pro mne velice těžké vnímat, když někdo něco říká. Nebo snad - je mi zatěžko chtít to vnímat. Vždyť je to tak nezajímavé...Přitom ale chci, aby mi druzí byli nablízku..."

***

"A kde je tedy Bůh? Tohle je jeden z přízanků, které mě nejvíc zneklidňují. Když jsi šťasten, tak šťasten, že vůbec nepomyslíš na to, že bys jej mohl potřebovat, když jsi natolik pohlcen svým štěstím, že promluví-li Bůh k tvému srdci, jsi dokonce v pokušení odbýt jej slovy: "Proč mě vyrušuješ?", tehdy, pokud se přece jen nad sebou zamyslíš a obrátíš se k němu s vděčností a chválou, přijme tě (alespoň to tak vypadá) s otevřenou náručí. Ale zkus k němu jít, když jej zoufale potřebuješ, když už si nevíš rady: co najdeš? Dveře, které se ti zabouchly před nosem. A k tomu ještě zevnitř zaslechneš, jak zapadla závora. Na dva západy. A potom ticho..."

***

Pocity, pocity a zase pocity. Člověče, zkus raději myslet! Racionálně vzato, jaký nový fakt vnesla smrt H. do problému vesmíru? Jaké mi dala důvody pochybovat o všem, čemu věřím? Vím už přece dávno, že takové věci - a ještě mnohem horší - se dějí dnes a denně. Už jsem ja tak říkajíc zakalkuloval do rozpočtu. Varovali mě - i sám sebe jsem varoval - abych nespoléhal na světské štěstí. Vždyť i utrpení jsou nám zaslíbena! Patří do programu. Dokonce nám bylo řečeno: "Blaze těm, kdo pláčou" - a já jsem to přijímal. Nestalo se mi nic, na co bych předtím nebyl připraven. Je to samozřejmě rozdíl, stane-li se něco podobného přímo vám, a ne někomu jinému - a navíc ve skutečnosti, nikoli pouze v představách. Ale přece: je možné, aby to u rozumně uvažujícího člověka byl tak obrovský rozdíl? To jistě ne - a rozhodně ne u člověka, jehož víra byla až dosud skutečnou vírou a který se doopravdy zajímal o trápení jiných lidí. Ten případ je až příliš jasný. Zřítí-li se můj dům závanem větru, znamená to, že to byl domeček z karet...."