...
Hvězdy vidíme ještě dlouho poté, co vyhasly, protože jejich původní světlo je stále na cestě k nám. Také každé tajemství si často uchovává něco z tepla a naděje pro ty, kteří už nedokážou věřit. Proto lze také říci, že advent je časem, v němž se mobilizuje dobro, které už bylo skoro zapomenuto, probouzí se ochota myslet na druhé a dobro jim prokazovat.
Ochota otevřít se tajemné Přítomnosti, pomalu ji přijímat, dovolit jí, aby do mě mohla pronikat, to je to, co se děje v adventu – první záblesky světla v ještě tolik temné noci. Až se nám podaří sestoupit z trůnu své namyšlenosti, stane se to, o čem v Bibli žalmista říká, že srdce se pozvedne, nabere výšku a skrytá Boží přítomnost začne pronikat hlouběji do našeho zmateného života.
Advent není žádný náhlý div či zázrak.
Bůh s námi jedná zcela lidsky,
krok za krokem nás vede a čeká na nás.
Dny adventu se podobají
tichému klepání na naše nitra,
abychom se odvážili
hledat tajemnou Boží přítomnost,
která jediná může člověka opravdu osvobodit.
Bůh s námi jedná zcela lidsky,
krok za krokem nás vede a čeká na nás.
Dny adventu se podobají
tichému klepání na naše nitra,
abychom se odvážili
hledat tajemnou Boží přítomnost,
která jediná může člověka opravdu osvobodit.
(z http://www.vira.cz/)
Žádné komentáře:
Okomentovat