Boka a Bovec, Slovinsko část I.

Slovinsko. Julské Alpy.

Zatím jen taková rozkoukávačka, brnkačka:).

Výlet ke 106 metrovému vodopádu Boka.

Barvy fotek takové nijaké. Protože opar a děsné horko.

I tady v horách, skoro tropy. 

Dost náročné pro nás, nacožpak pro Skřítky.

Proto většinu času trávíme v chládku u stanu.

Divoká řeka Soča. Ráj pro rafting. Okolní vodopády zase pro canyoning.

I já na raftu Soču dávno sjížděla a z vodopádu seskakovala. Úžasný adrenalin to byl!

Dnes bych se bála. Jednou se mi podařilo utopit na Ohři kanoi... 

A od té doby strach a respekt z vody. 

Na předposlední fotce městečko Bovec, nad ním vpravo Triglav
 - nejvyšší hora Slovinska. A k němu zase příště...

...hory volají

Dovolená pro nás, to jsou hory.

Začali jsme Rakouskem, v okolí Ramsau.

Pro Skřítky první noc ve stanu. Ve stanu, který nám zůstal z let svobodných.

Ve stanu pro dva. Tak nějak jsme nezvládli pořídit větší.

Trochu jsme se mačkali, ale naskládali.

I když ostatní noci tatínek spal venku před stanem. Asi aby nás hlídal:).

Skřítková večer v umývárně:

"A mami, za těma dveřma jsou postýlky?"

 Čaj a guláš z pytlíku na vařiči.
Tvarohová bábovka od babičky.

Plzeň chlazená v ešusu se studenou vodou.

Boské nohy v trávě. Výhled ze stanu do kopců.

A pokračujeme do Slovinska, do Julských Alp...

...já se vznáším

Já si létám.
Radostí!

To jsem se takhle jednou ráno vzbudila...
A řekla jsem si, že do večerního zastupitelstva si ušiju novou kabelu.
Po snídani jsem začala stříhat látky. Vymýšlet střih a vnitřek.
Školní lavici dětem nastěhovala ke stroji, abych měla přehled.
Do toho jsem v rychlosti ukuchtila oběd. Zadávala úkoly od stroje s čím si hrát a jak.
Vyřešila několik hádek. Výjimečně dovolila delší pohádkovou chvilku s Rumcajsem.
Za pět šest bylo hotovo.
Připadala jsem si jako kdybych doběhla nejmíň půlmaraton.
Setřela jsem pot z čela. Děti předala tatínkovi. Hodila se do gala.
A s novou chevronovou kabelou jsem pyšně odkráčela na obec.