...kykyrý

Pochází z větrného mlýna.
 Teď žije ve mlýně vodním.
V drsných bývalých sudetech na severu Čech.

Jana Vébrová.
 Písničkářka ze mlejna.

Vítr a voda.
V té nečistší i v nejdivočejší podobě.
Energická s ženskou křehkostí.
Se zemí silně spjatá.
Se silným hlasem z výšin nadpozemských.
Nebe se dotýkající.
Hluboko se nořící.
Mrazící.

Více tady - janavebrova.com
Poslechnout tu.
CD Kykyrý tady.
Rozhovor na Rozhlasu tu.

Poznala jsem Jani na svatbě, kde svědčila sestřeničce.

Když popadla harmoniku a začala...

Zůstala jsem stát jako omráčená, s pusou dokořán.

Pak ale i jako maminku dvou úžasných Skřtíčích bytostí.
Ve všem co dělá má můj obrovský obdiv.

Ona totiž nejen nádherně zpívá a hraje.

Ale i šije. A zaváří. A peče. Ten nejúžasnější domácí chleba.

Chtěla jsem si udělat radost pod stromeček.
Kykyrý jsem si před Vánocemi objednala na indies.

Ale jak se tak v životě někdy dějí hezké věci. 

Náhody a náhodičky...

Druhý den mi přišel krásný vánoční balíček s dopisem od milé Janičky. 

A v balíčku cd Kykyrý.
Když si něco moc přejete, tak se sny někdy plní. Někdy i dvojnásobkem:).

Díky Jani.
Nejen za Kykykrý.
♥ 

Hračky z půdy

Nedělní výlet a výstava v litoměřickém muzeu.

Hračky ze staré půdy.

Nádherné pokojíčky, malinkaté nádobíčko, nejkrásnější kuchyňka.

A ta miniaturní školička! A ta plyšová Dášeňka.

Och. To jsem si povzdychala, nad tou krásou.

Ještě prá dní výstavá potrvá.

...dilemata zabydlovací

 Pomalu zabydlujeme. Momentálně řeším dilema úchytkové.

Inspirace z těchto obrázků. Kuchyně Ikea, bílá, dřevěná deska, retro lednice, bílé kachle.

Ještě před pár lety jsem měla jasnou představu kuchyně.

 Stará světnice, s původní cihlovou podlahou a dřevěnými prkny.

 S kachlovou pecí a starou kredencí. Nejlépe na staré faře.

I když jsme hledali dost dlouho, nenašli jsme.

 Asi takhle to v mých snech vypadalo...

Postupně jsme slevovali z našich nároků...

 Místo světlé kuchyně s oknem do zahrady máme sice velké okno, ale na chodbu.

Takže místnost je dosti tmavá. Alespoň tu vysněnou dubovou podlahu jsem si prosadila.

Do špajzky jsem toužila položit staré cihly půdovky. Už jsem je skoro začínala snášet z půdy a očisťovat...

Když mě můj milý překvapil (nemile) linem s motivem půdovek.

Ale já si si tam ty cihly stejně jednou dám:).

 I když nemáme starou faru. Ale do starého statku se přece taky hodí.

Stůl je provizorní umakrťák. Než vyřeším své další dilema.

Jak už jsem tu jednou psala. Nemám ráda zaškatulkovávání do stylů. 

Ale dost se ve mně pere teď jednoduchý severský a venkovský, trochu staromilský.

Mám chvíle, kdy bych nejraději vše měla jen černobílé. Ale vím, jaký jsem kramář a hromaditel starých věcí.
U mě by to seversky a jednoduše prostě nikdy nešlo:).

Takže konečně zpátky k těm úchytkám. Máme už nakoupeny černé trochuretro ikeácké.

První manžel namontoval. A teď už druhý týden čeká.
 (Ještě, že ta Ikea bere zboží zpátky.)

Čeká, jak já se rozhodnu. Jestli může přirvrtávat další. Já pořád nevím a nevím.

A ráda bych se už rozhodla, protože spodek linky nemůžu prakticky vůbec používat.

Ale asi to sama nezvládnu. Tak poraďte.

Jestli ty černé? Nebo keramické bílé? Nebo úplně jiné?
Achjo:).

...střípky Skřítčí

Malá Skřítková a její první dva culíčky.

Byla z toho paf:).

Taky zabydluje novou kuchyňku. Přinesl ji Ježíšek.
Maminka se dočkala:).

A abych nezapomněla na většího Skřítka...

Kulich po mně a po bráchovi.

Vysvětlujte jim, že se ty jejich hlavičky zapaří..

Když je z toho taková radost.

...nosící

Šátkujeme. Totiž - Skřítci šátkujou.

Je to chvíle, co malá nosila se. A už sama nosí.

I větší Skřítek se svou pandou není pozadu.

Nějak tu jejich radost bez rozmazání zachytit neumím.
Oba jsou strašně rychlí:).

Tímto zdravíme pandí maminku Lolinku! U  nás máme pandího tatínka.

...nedělní

3. ledna 1926 se narodil v Rachově v Podkarpatské Rusi, na dnešní Ukrajině.

P. Ladislav Kubíček.

Vystudoval teologii a medicínu. Jako lékař působil na chirurgii, gynekologii, v porodnictví,
praktickém lékařství a psychiatrii. Základní vojenskou službu absolvoval u útvarů PTP. 

V roce 1959 byl odsouzen a za údajné podvrácení republiky. Pracoval v dolech a kamenoprůmyslu.

Od roku 1969 působil jako kněz v mnoha farnostech litoměřické diecéze. Docházel do věznic. Byl vyhledávaným exercitátorem - za totality vedl tajně duchovní cvičení, hlavně na své faře.

11. září 2004 byl v Třebenicích zavražděn.

Neklid světa se může přenést i na nás, jestliže svou víru prožíváme jen jako cosi citového.

Není pravda, že dnes každý musí být nervózní.

Je-li křesťan neklidný a nervózní, je to jeho hřích.
Jaký? Nevykonal, co měl vykonat - nešířil pokoj!

Nemusí nás být nadpoloviční většina, abychom měli převahu.

Světlo svítí bez ohledu na množství tmy kolem.

I jediná žárovka ve tmě svítí. Jsme solí a kvasem.

Nezáleží na množství, ale na kvalitě. Jsem klidný? Jsem vyrovnaný?

Jsem klidný jen někdy? Kdy, kým nebo čím se nechávám vykolejit?

Nevymlouvám se na povahu? Jak docílit, abych byl klidnější?

Abych měl takový náboj klidu, že bych ho mohl rozdávat?

Kvůli desítce spravedlivých chce Bůh dát světu svůj pokoj.

Kvůli desítce nespravedlivých mu ho naopak dát nemůže.

Ke které desítce patřím já?

KUBÍČEK, Ladislav. Oslovuji?: Na minutu s Ladislavem Kubíčkem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-178-0. 

Často se snažím myslet na P. Kubíčka a na jeho postoj k radosti, 

o které tak často ve svých knihách píše. 

Nedávám si předsevzetí do nového roku, nikdy jsem na to nebyla.

Ale myšlenky P. Kubíčka mi hodně pomáhají. I když je to někdy těžké.

Přijímat. A radovat se.

...silvestrovsky a novoročně

Poslední chvíle starého roku i ty nové chvíle roku nového.

S těmi nejbližšími. I když jen s půlkou.
Na sněhu. Na saních. Hezky bylo.
Radostně a pospolu.

A moje přání do dalších Silvestrů
 ať se nás schází plný počet, drahé polovičky jsou stálé a dětí přibývá:).