...plavou si

Malá, velká, nejmenší. Jedna za druhou.

 V našem mořském světě.

Tvořila jsem už před pár lety.

Na papír kresba aquarelovými pastelkami,

 na hrníčkách vypalovací barva na sklo a keramiku Pébeo.
Teď se mi nějak zastesklo po štětci, po barvičkách...
Asi se brzy zase do něčeho pustím:).

...cestu lásky

Připomínala

Svatá Terezička.

17. května 1925 byla prohlášena za svatou.

„Pro mě je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi,

 je to zvolání vděčnosti a lásky, ve zkoušce i v radosti“

Od ledna, každý den, její myšlenky tady.

Děkuju Vám, kdo chodíte.

...v pokoře

A v tichosti. Většinou za kachlovými kamny. 

Tvořil celý svůj život.

Bohuslav Reynek.

Návštěva výstavy pro mě byla niterným zážitkem.

Nechápu obrovskou kampaň, která tuhle výstavu provází.

Ale ve Valdštejnské jízdárně na ni zapomenete. Expozice je naštěstí zcela opačná.

V duchu tichosti, intimity.

Procházíte obrovským tmavým labyrintem, kde je Vaše pozornost zaměřena jen na Reynkovy grafiky.

Pastorále, narození Ježíše, Útěky do Egypta, Ukřižování, Pieta.
Svatá Veronika, svatý Martin, svatý František.

Stromy, venkovské dvorky, kočky na oknech.

Ze všeho vyzařuje obrovská hloubka. Smutek, tíseň, ale tichost a klid.

Samota jest dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem.

 Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha,
 jehož základové jsou z bolestí a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. 

Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v Den poslední.

 A takovýto chrám chová každý ve své duši, kdo poznal, že jest sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest. 

V každém tom chrámě, jako v arše na vodách opuštění, jsou duše zvířat, a věrně se klanějí Tvůrci. 

Vedle žertvené dívky pak jest z jedné strany Anděl, z druhé Satan zápasí o ni, 

někdy podléhá ten, podruhé onen, ale druh druha zahubiti nemůže.   
Bohuslav Reynek/Rybí šupiny, 1922

Součástí expozice je promítání filmu Blázen jsem ve své vsi.

K vidění je také na ivysílání Čt tady.

"Škrábu to v noci, ty desky.

Ve dne taky, ale jenom příležitostně.

Ve dne není kdy a není klid."

...capkáme

Moje první botky.

A první botky malé Skřítkové.

Měkké kožené capáčky. Pro malé Skřítčí nožičky.

Nebudu tu vypisovat, proč nemáme pevné bačkůrky, jako většina dětí u nás.

Protože to už před časem krásně popsala Madame Coquette v článku O nožičkách a botičkách tady.

My jsme si s malou Skřítkovou oblíbily ty od Liliputů.

Jsou sice dražší, než například od Capiki, ale zase kvalitnější.

Máme i od Capiki, ale materiálem se nedají srovnávat.
Cenově jsou ovšem mnohem dostupnější.
Výrobců je samozřejmě víc. Třeba i na Fleru.

"98% dětí se narodí se zdravými nožičkami, ale 60% dospělých má již nějaké deformace chodidel. Tyto deformace se vyvíjí již v dětství a příčinou je nevhodná obuv. Skoro každý odborník souhlasí s tím, že nejzdravější je chůze na boso. To není nic překvapivého, naši prapředci chodili bosí velmi dlouho a v některých zemích chodí lidé bosí stále. Tomu jsou naše klouby, kosti a svaly přizpůsobené. Měkké kožené capáčky mají chůzi naboso nejblíž. 

Noha je chráněná, přitom není v pohybu nijak omezena - když dítě začíná chodit, zapojuje a procvičuje prsty na nohou a také všechny svalové skupiny v oblasti chodidla. To v botách s pevnou podrážkou není možné. Pokud není nožička v pohybu omezována, je podporován vývoj koordinačních schopností, posilují se svaly a šlachy. Navíc se měkká kůže capáčků výborně noze přizpůsobí, nechává jí dostatek prostoru pro růst, nijak ji nestlačuje a nedeformuje."

nosenideti.cz
 

Škoda jen, že výběr těchto botiček je v Čechách omezený. 

A to nemluvím o barefootových botičkách, které by měly navazovat na capáčky.

Nové sandálky pro malou Skřítkovou.

 A co vy - dopřáváte sobě a malým Skřítkům chůzi bosky:)?

Nečekala jsem takovou vlnu komentářů. Proto doplňuji pár informací:

Malá Skřítková pouze capká s přidržováním se okolo nábytku, okolo stěn.

Sama ještě nechodí. Většinu času prolezle po čtyřech.

Až bude sama chodit nebude to jen v capáčcích. 

Boty budeme samozřejmě pořizovat, jen více řeším, jaké to budou.

To ať si nemyslíte, že ji budu celé dětství trápit tak, že bude chodit pouze v capáčcích nebo bosa:).

Více informací a odborné články najdete tady:

Článek od primáře ortopedie Pavla Skalky z Krajské nemonice Tomáše Bati

Botičky u dětí/miminek - od kdy a zda vůbec? od fyzioterapeuta Pavla Bejnárka

Nohynaboso

...nedělní

Nejdůležitější a k životu a zdravému vývoji osobnosti 

nejpotřebnější zkušeností je zakusit,

že člověk je (či byl) milován.

To je jediný skutečný noviciát lásky.

Lásce se lze naučit jen tím, že se jí "nakazíme".

Nikdy nemilovaný milovat nedokáže.

Chci, abys byl/ Tomáš Halík

Mojí mamince.

 ♥

A všem maminkám, 

které umějí dávat lásku.

...v proužku

Po dlouhé době u stroje. 

A vznikly látkové košíčky pro Skřítky.

Na knžíky, na hračky...

 

Podle návodu odtud.

...proměnamě

 Polštář pro brášku k narozeninám.

Proměnamě.
Podle Kluse.

Kde jsou ty časy, kdy jsme na kolejích zpívávaly s holkama "Je den, tak pojď Marie ven..."

Kde jsou ty časy, kdy Tomáš hrál v bufetu naší fakulty jen pro pár lidí.

A lákal nás k dárcovství krve. A opravdu jsme darovat začali. 

Kde jsou ty časy, kdy jsem chodila na jeho koncerty do Švanďáku a bylo nás jen pár.

Pak přišel raketový vzestup. A mně ta masovost začala vadit.

Ale teď za mnou přišel brácha, s novým cédéčkem.

Je Napojen.

 Vzpomeň, jak s očima dítěte
hleděl na letící ptáky,
jak krásné bylo být na světě
s vědomím, že umíš to taky.

Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo Tě strachem, že pády bolí.

Zastav se, čas nikam nespěchá,
jen rozum nutí ho k běhu.
Věř však ty, synu člověka,
žes nedílná součást příběhu.
...

Kresleno gelovým perem na textil Pentel a klasickou barvou na textil Pébeo.

...nedělní

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků,

který nestojí v cestě hříšných, který nesedá s posměvači.

Nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne v noci.

Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, 

jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne se zdaří.

Žalm I.

...za humny

Koníčci teď u nás frčí.

Malá Skřítková je miluje. 

"Iáiáiá..." Celý den to slyším.

Velký Skřítek by zase rád černého, 

jako měl Vinnetou samozřejmě.

Jsme u nich několikrát denně.

Modrého opičáka jsem ulovila v sekáči. 

Stejně tak čepičku malé Skřítkové. A spoustu dalších věcí na Skřítky. 

Za pár kaček hodně parády. Náš oblíbený Laclík.

Odkaz je tady. A ne, že mi vykoupíte všechny puntíky:).

...

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,

 ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, 

ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, 

ale lásku bych neměl, nic nejsem. 
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, 

ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.  
 
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá.  
Láska nejedná nečestně. Nehledá svůj prospěch. Nedá se vydráždit. Nepočítá křivdy. 

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží. Láska věří. Láska má naději. Láska vytrvá. 

Láska nikdy nezanikne. 

 Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. 

Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 

až přijde plnost, tehdy to, co je částečné bude překonáno.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, 

usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Potom však uzříme tváří v tvář. 

Nyní poznávám částečně. Ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. 

A tak zůstává víra, naděje, láska. Ale největší z té trojice je láska." 

(Korintským 13)