...obzory v okolí Varhoště

"...v klidné krajině a zvláště ve vzdálené linii obzoru člověk postihuje něco tak krásného, jako je jeho vlastní bytost. Největší radost, jakou pole a lesy poskytují, je tušení tajemného vztahu mezi člověkem a rostilnstvem. Nejsem sám a nepovšimnut...Když kráčím pustými lány, za pološera, pod šedavě pustým nebem, bez jakýchkoliv myšlenek na veselou příhodu, jsem šťasten a usmívám se. Jsem veselý, i když úzkost se již vtírá. V lesích odhazuje člověk svá léta a stává se dítětem. V lesích se vracíme k rozumu a víře..."
/Emerson, Krajiny vnitřní a vnější, Václav Cílek/

...okolí Helfenburku

...u Úštěka. Nedělní výlet na hrad, dále přes louky do obce Rašovice, kde jsou nádherné staré chalupy a dokonce dlážděná silnice..a přes Ostrý zpět.

        

...rozkvetlá

...včerejší, prvomájová...nezapomněli jste na něco♥...?

...modrá

ze zahrádky

...tři oříšky

...od pohádkové mari.bou - včera dorazil balíček, odtud...a byla radost, celý den :)...

....nejdříve 3x na zem bum, bác, bum

....poprvé

 ...podruhé

 ...potřetí :)

 ...juch :)

 ...a kocháme se venku .)

...díky milá mari.bou ♥

...vzpomínky na Portugalsko III.

Lisabon

...pastel de nata

Nejsou sice jako ty portugalské, ale výraznou vůni a trošku i tou chutí je připomínají :) ...

mléko - jeden a třičtvrtě hrnku
smetana - čtvrt hrnku
4 žloutky
3 lžíce cukru
špetka soli
2 lžíce mouky
kousek skořice (celé)
plátek citronové kůry
vanilkový cukr
skořicový cukr
skořice (mletá)

Do kastrolku dáme mléko, smetanu, přidáme žloutky, cukr, sůl a mouku. Vše důkladně rozmícháme, aby nám nezůstaly hrudky. Poté přidáme skořici, vanilkový cukr a citronovou kůru a za průběžného míchání zahříváme do okamžiku, kdy směs trošku zhoustne. Vyndáme skořici a citronovou kůru a směs necháme vychladnout.

Troubu necháme předehřát asi na 200 stupňů. Studené listové těsto vyválíme na pomoučněném vále a vyplníme jím košíčky na muffiny (tence). Košíčky pak naplníme ho do 2/3 náplní a dáme péct na do trouby - pečeme dozlatova (když se začnou na pastelech dělat malé černé flíčky - rychle s nimi ven - jsou akorát :).

Hotové košíčky posypeme skořící (pokud není, tak skořicovým cukrem), dobrá je také mletá skořice a moučkový cukr.

...vzpomínky na Portugalsko II.

...Pastéis de Belém je něco jako cukrárna/pastelarie/ v Lisabonské čtvrti Belém. 

Od roku 1837 se tu pečou a ve velkém prodávají malé dortíky - Pastéis de Belém 

(v ostatních částech Portugalska známé jako Pastéis de nata)...

tenhle pidi dortíček je svou jemnou krémovou chutí po vanilce a skořici prostě neodolatelný, málokdy zůstanete jen u jednoho :)...

Prodávají se ve pasteláriích po celém Portugalsku, ale nejlepší prý mají právě tady...

modrou budovu Pastéis de Belém poznáte už z dálky, 

fronta na tuto nebeskou dobrotu totiž stojí až ven na ulici.

 Doporučuju zajít dovnitř, v klidu si sednout a lahodný Pastel si vychutnat ke kávě...

...vzpomínky na Portugalsko I.

...už je to více jak rok, co jsem se na nějaký čas zabydlela v Portugalsku...

a musím říct, že se mi po něm poslední dobou nějak zastesklo :). 

Vzpomínám na město Porto,

 jak na jeho lednové studené deštivé počasí, tak na horké a slunečné dny, 

na úzké tmavé uličky, na sušící se prádlo snad ve všech oknech,

 na vůni plísně a zatuchliny, která se do ulic dostávala z otevřených dveří domů...

na modré pokachlíčkované kostely s otevřenými zvonicemi...

byl to čas, kdy se lahev Portského dala koupit za 3 Eura...

čas skoro každodenních návštěv pastelárií, 

které mě naučily být závislou nejen na výborném galau (káva s mlékem) 

nebo maličkém a silném pingu, ale hlavně na dortících a pudinkových sladkostech...

byl to čas výletů do hor, ale i na dlouhé písčité pláže...

byl to čas naprosté svobody, kdy si člověk mohl nechat motat hlavu jen větrem od oceánu....

/cyklostezka v Lisabonu u řeky Tejo, pod mostem Ponte 25 de Abril/

/čundr až na konec světa - nejzápadnější část Evropy - Cabo de Roca/