...P. Ladislav Kubíček

Gynekolog, porodník.

Římskokatolický kněz.

Díky "nepřátelskému postoji k lidovému demokratickému zařízení" přidělen k útvarům PTP.

Později zatčen za údajné protistátní spiknutí a odsouzen za podvrácení republiky.

Na kněze byl vysvěcen tajně, biskupem Štěpánem Trochtou, v Praze v úterý 7. 2. 1967.

Několikrát mu hrozilo odebrání souhlasu k duchovní službě.

 Celý život plnil Boží vůli.

Pokorně přijímal vše, co mu život přinesl.

Věřil tomu, že kdo denně přijímá svůj kříž, nebude na konci života dlouho trpět.

11. září 2004 byl zavražděn na své faře v Třebenicích.

Vrahem byl patnáctiletý kluk, (který si k němu chodil půjčovat peníze) se svým starším známým.

Když jsem byla malá, Pater Kubíček působil u nás ve farnosti.

Babička mě chtěla nechat pokřtít, ale rodiče nesouhlasili.

Cestu k víře jsem si našla později sama.

 Patera Kubíčka jsem pak potkávala občas při poutích, při Mších.

A pak až na jeho pohřbu.

Po deseti letech se znovu pouštím do čtení jeho myšlenek.

A po deseti letech více chápu, proč...

"Máme přece zodpovědnost i za svět kolem sebe a nebudeme-li my vyřazovat energii lásky,

 pak nejenže svět nezachráníme, ale ještě ochudíme, odčerpáme. Čeká na nás, je to naším posláním!"

"Boj se musí vydržet a dobojovat. Máš občas krásné výsledky, člověk by to rád pokládal za definitivní vítězství. 
Jenže životní drama je větší a delší. Trvá přesně do konce života. Tak vydrž!"

"Cesta do nebe je strmá a kamenitá - to je známá věc. A když už jsme jednou úkol převzali,
 nemá význam uprostřed cesty se ptát a pořád dokola věc rozebírat. Slíbíli jsme - a plníme."

"Co se času týče, buďme rádi, že ho nemáme víc. Budeme mít co dělat vyúčtovat ten, co máme! 

Žádné výmluvy. Bůh nám ho dal přesně tolik, kolik k danému úkolu potřebujeme. 

Jen se klidně snažme si ho hezky podle vůle Boží rodzělit a nechtějme ho víc!"

 "Píšeš, že by z toho všeho člověk muesl zblbnout. Řekla by to Panna Maria? 

Byla služebnice Páně, poslouchala Ducha svatého a zpívala Velebí má duše Pána! 

Tak proč neděláš totéž?" 

"Na chybách druhých se můžeme učit a sami se svých chyb zbavovat.

 Ti druzí se zase učí na nás."

 "Kdo chce věřit, že celá harmonie vesmíru, života a člověka vznikla náhodou, má možnost.

Kdo vidí organickou souvislost vší té harmonie a krásy světa, má k dispozici čím dál víc vědeckých podkladů.
 Máme svobodu, nikdo nás nenutí."

"Bylo by dobré přidat si k duchovnímu životu malou cestičku sv. Terezie: 

být dítětem Božím a nedělat z toho vědu! I ve škole pokory jsme pořád dětmi Božími, 

které mají nárok na radost! Proto se denně o tu radost snaž."

Citáty jsou jsou z knihy Až k prolití krve od Marie Svatošové.

K P. Kubíčkovi a jeho textům se ještě určitě vrátím.

SVATOŠOVÁ, Marie. Až k prolití krve: radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Vyd. v KNA 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, 360 s. Osudy (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 80-719-5037-8.