...zdolávání

Včera jsem na tento "návod" narazila při čtení knihy Jako řeka, jež plyne...

Při zdolávání hor prožívám nejkrásnějši okamžiky v životě...Navíc, pokud s sebou mám své druhé JÁ.

 Právě nahoře, na suti, blízko mrakům mi "náš reálný svět" připadá tak malý a malicherný...

Snažím se před sestupem dolů plným vědomím vychutnávat tichou krásu a snažit se vrýt ty nádherné okamžiky vyčerpání a naplněnosti do paměti, abych si je pak mohla "tam dole" často připomínat...

Taky milujete hory? :)

Paulo Coelho - Návod jak zdolat horu

/Jako řeka, jež plyne - Vyprávění z let 1998-2005/

Vyber si horu, kterou chceš zdolat: nedej se ovlivnit komentáři druhých, jako například: "tahle je hezčí" nebo "tahle je snadnější". Budeš potřebovat hodně energie a nadšení, abys dosáhl cíle, tudíž jediný odpovědný jsi ty sám a musíš si být jist tím, co děláš.

Zjisti si, jak se k hoře dostat: častokrát vidíme horu zdálky - krásnou, zajímavou, přitažlivou. Co se však stane, jestliže se k ní snažíme přiblížit? Silnice ji míjejí, mezi tebou a tvým cílem jsou lesy, to, co se zdá být jasné na mapě, je ve skutečném životě obtížné. Vyzkoušej tedy všechny cesty stezky, až se konečně jednoho dne ocitneš pod vrcholem, který chceš zdolat.

Pouč se od někoho, kdo již tudy šel: i když si připadáš jako průkopník, vždycky už někdo měl týž sen dřív a zanechal stopy, jež mohou výstup usnadnit: místa, kam dát lano, průseky, větve odstraněné z cesty. Pochod je tvůj, odpovědnost rovněž, ale nezapomeň, že cizí zkušenost může hodně pomoci.

Ožehavá místa lze při pohledu zblízka zvládnout: když začneš stoupat na horu svých snů,pozorně se rozhlédni kolem sebe. Jsou tu samozřejmě srázy. Jsou tu takřka nepostřehnutelné trhliny. Jsou tu kameny tak ohlazené bouřemi, že pod nohama klouzají jako led. Jakmile si však uvědomíš, kam kladeš nohu, postřehneš záludnosti a dokážeš se jim vyhnout.

Krajina se mění, využij toho: je samozřejmě třeba soustředit se na cíl - dojít nahoru.Při výstupu je však k vidění stále víc věcí a nic nedáš za to, když se čas od času zastavíš a potěšíš se okolní vyhlídkou. Za každým dobytým metrem můžeš vidět o kousek dál, a tak toho využij, abys objevil něco, cos ještě neznal.

Věnuj pozornost svému tělu: na horu dokáže vystoupit jenom ten, kdo náležitě pečuje o své tělo. Máš v životě dost času, a proto jdi tak, abys nevyžadoval to, co nemůže být dáno. Půjdeš-li příliš rychle, unavíš se a v polovině to vzdáš. Půjdeš-li moc pomalu, setmí se a ty zabloudíš. Těš se z krajiny, ber si svěží vodu z pramenů a plody, které ti příroda štědře nabízí, ale jdi pořád dál.

Věnuj pozornost své duši: neopakuj si ustavičně: "Já to dokážu." Tvoje duše už to ví a dlouhého pochodu potřebuje využít k tomu, aby mohla růst, rozprostřít se po obzoru, dosáhnout nebe. Utkvělá myšlenka nijak nepomáhá k dosažení cíle a nakonec ti úplně zkazí radost z výstupu. Ale pozor: také si neopakuj: "Je to těžší, než jsem si myslel," protože by tě to zbavilo vnitřní síly.

Připrav se, že půjdeš o kilometr dál: výstup na vrchol je vždy delší, než si myslíš. Neklam se, určitě nastane okamžik, kdy to, co se zdálo blízké, bude ještě hodně daleko. Protože jsi však připraven jít dál, nebude to žádný problém.

Raduj se, až dojdeš na vrchol: plač, tleskej, provolávej, žes to dokázal, nech, ať ti vítr nahoře (protože nahoře vždycky fouká vítr) očistí mysl, osvěží zpocené a unavené nohy, otevře oči, opráší srdce. Je skvělé, že z původního snu, ze vzdálené vidiny, je nyní část tvého život, dokázal jsi to.

Něco si slib: využij toho, žes v sobě objevil netušenou sílu a řekni si, že od nynějška jí budeš využívat až do konce života. Nejlíp uděláš, když si také slíbíš, že objevíš další horu a vydáš se za novým dobrodružstvím.

Vyprávěj svůj příběh: ano, vyprávěj svůj příběh. Řekni všem, že je to možné, a druzí se pak odváží zdolat své vlastní hory.

...