...kvítkové nedělní pohlazení

***..dlouho jsem se tázala, proč Pán Bůh dává někomu přednost, proč všechny duše nedostávájí stejný stupeň milostí. Divila jsem se, když jsem viděla, jak plýtvá mimořádnými projevy přízně ve svatých, kteří ho předtím uráželi, jako byl sv. Pavel a sv. Augustin, a jak jim takřka vnucuje své milosti. Nebo když když jsem četla  život svatých, které Pán hýčkal od kolébky až ke hrobu a nenechal na jejich cestě žádnou překážku, která by jim bránila pozvedat se k němu, a zahrnoval tyto duše přízněmi...tázala jsem se, proč například mnoho uhobých umírá dřív, než uslyší jméno Boží jméno. Ježíš mě poučil o tomto tajemství. Dal mi před oči knihu přírody a já jsem pochopila, že všechny květiny, které stvořil, jsou krásné, že nádhera růže a bělost lilie neodnímají vuni fialce nebo úchvatnou prostotu sedmikrásce...Pochopila jsem, že kdyby všechna malá kvítka chtěla být růžemi, přišla by příroda o svou jarní výstroj, pole už by nebyla poseta pestrými květinkami...***

 Terezie z Lisieux/Dějiny duše/