neděle 3. dubna 2016

...nedělní


Přemýšlela jsem, proč všichni lidé nedostávají stejné milosti.
Ježíš mne poučil. I v přírodě je mnoho květin a všechny jsou krásné.
Nádherná růže, bílá lilie, skromná fialka, prostá sedmikráska...
Kdyby všechny květiny chtěly být růžemi, příroda by přišla o jarní krásu nebo luční kvítí.
Stejně tak i lidé jsou květinami pro Boha.
Velcí světci jako růže a lilie, jiní jako sedmikrásky či fialky, které Boha těší.
Našim úkolem tedy je využít nejrůznějších darů a nadání,
které máme a být tím, čím nás Bůh chce mít.

sv. Terezie z Lisieux 

TEREZIE Z LISIEUX a Jana PIŠTOROVÁ. Myšlenky na každý den. 1. vyd. Překlad Anděla Janoušková. Praha: Nové město, 2001. Myšlenky na každý den. ISBN 80-86146-29-4.

sobota 2. dubna 2016

...Opárnem

Chytáme jarní sluníčko.
Na nějaký kopec jsme se po nemoci ještě báli.
Tak jen zlehoučka, Opárenským údolím. Mezi mlýny.
Podél Milešovského potoka. Už jsem tam nebyla kolik let.
Naposledy kolmo, před pěti lety. Úplně jsem zapomněla, jak krásně tu je. 
Nebo je to možná tím, že mě to jaro letos nějak víc dojímá:).

pátek 1. dubna 2016

...Kazatelna život


Nedávno jsem tu psala o dokumentu
Hned druhý den jsem objednávala knížku od P. Kuffy.

Přečetno během chviličky. 

Čtyři krátké kapitoly. 
O církvi: My křesťané nežijeme tak, jak byhom měli.
O lásce, manželství a rodině: Žádostivost přitahuje k sobě, láska odsunuje od sebe
O pokoře a pýše: Celníci a hříšníci nás předběhnou do Božího království
O životě na faře v Žakovcích: Nesmrtelná duše stojí za všechny kopance

 V duchu neobyčejné velkorysosti se nese text otce Mariána Kuffy,
 inspirovaného pastýřem, který jde za zbloudilou ovcí kamkoli, jen aby ji dovedl zpátky.
Jde do veřejného domu mluvit s prostitutkami, otevře nové a lepší obzory dezorientovaným mladým lidem, jede si v noci pro mnohokrát zbloudivšího bezdomovce, který mu po tolikáté volá odkudsi z telefonní budky, osloví s nabídkou pomoci i mafiána, postará se o umírající lidské trosky.
 “Pro mě je zajímavá každá nesmrtelná duše,” říká. Hříšníkům vrací důvěru v Boží milosrdenství,
věřícím pak připomíná, že hříšníci opustili církev právě proto, že křesťané nežijí, jak by měli.
Vyzývá křesťany především k opravdové pokoře před Bohem a k nesobecké lásce. Naléhavě věřícím doporučuje, aby se nad nikoho nepovyšovali a nepomlouvali druhé, ale raději se za ně modlili a prokazovali jim dobro. 
Anotace knihy z Kosmas.cz

...

Bůh nestvořil dokonalejší nádobu, než je žena.
Ženské srdce je nejkrásnější a nejlepší nádoba pro lásku...

Mateřství je buď duchovní - u zasvěcených osob, 
nebo tělesné - u matek, které rodí děti.
Nebo se nevdám, ani se nestanu řeholní sestrou,
ale zastupuji matku všude tam, kde chybí.
U starých, nemocných, opuštěných.
Určitě tě Bůh stvořil pro mateřství.

Mateřství je jako svíce. Svíce pomalu svítí,
stravuje se, zmenšuje se, ale svítí.
Elektřina zhasne, ale díky hořící svící nikdo neklopýtne na schodech.
Svíce nevykřikuje: Já hořím, zmenšuji se.
Svíce svítí. Hoří a to jí dává smysl a význam.

Ty jsi žena a matka, 
musí tě pomalu ubývat musíš svítit svým životem.
Když nebudeš dobrou matkou, 
nebudeme mít dobré kněze ani dobré otce.

Co znamená být dobrý otec?
Dobrý otec je jako dobrý kněz, není to méně.

Představte si, že kdybyste mohli prochodit křížem krážem celé nebe,
zjistili byste jednu zajímavou věc.
Není tam ani jeden hřích, protože do nebe nic nečisté nevejde.
Jsou tam však lidé, kteří spáchali všechny tyto hříchy,
ale před smrtí jich v pokoře litovali.
Jsou tam vrahové a zloději, 
kteří litovali svých skutků.
Jsou tam prostitutky, které nežily dobře,
ale litovaly toho.
 ...

P. Kuffa je člověk neuvěřitelný.
Napadaly mě o něm přesně stejné myšlenky,
jako jste psali do komentářů k Opři žebřík o nebe.
První, co mě při sledování dokumentu napadlo bylo: světec!
A pak musím naprosto souhlasit se slovy milé "bududub":
Všechny moje "starosti" mi najednou přijdou nepodstatné. 
Všechny moje sny přízemní a cíle nízké. To je síla. Bůh ho provázej dál.

Hodně jsem při sledování dokumentů vzpomínala na svou praxi
 v pardubické věznici. A taky na praxi v Domově sv. Karala Boromejského v Řepích.
Kde se propojují tři světy. Svět řádových sester, svět starých osob
a svět odsouzených žen. Řádové sestry a odsouzené ženy zde pečují o nemocné seniory.
Setkání s představenou matkou Konsolátou mi také připadalo jako setkání se světcem.
Díky takovým lidem, jako je právě P. Kuffa a S. M. Konsoláta mohou tato zařízení
nebo spíše Domovy takto fungovat. A funguje to tam úžasně!

A další dva dokumenty o P. Kuffovi.
Kdo nestihl Opři žebřík o nebe, určitě stojí za shlédnutí.
Kdo viděl, určitě si pustí i tyto.

Kde končí naděje začíná peklo
Charizma tehdy čtyřicetiletého Ing. Mariana Kuffy, bývalého horolezce, karatisty, zemědělského inženýra, milovníka koní a římskokatolického kněze z podtatranské obce Žakovce, přitahuje věřící i nevěřící všech generací a to nejen ze Slovenska a Čech. Jeho dramatický životní příběh odhaluje kořeny motivace, která ho vedla k tomu, čím se dnes zabývá a čemu zasvětil celý svůj život. Několikrát se ocitl na hranici života a smrti, a to ho ve třiceti letech přivedlo do kněžského semináře. Málokterý kněz sbírá na ulicích bezdomovce, málokdo by dobrovolně žil po sedm let s bývalými vrahy a recidivisty. Marian Kuffa získal polorozbořenou faru v Žakovcích a požehnání spišského biskupa. To, co se od roku 1992 „z ničeho“ podařilo s bezdomovci a bývalými recidivisty vybudovat, je neuvěřitelné. Kromě zrestaurované fary je tu pavilon pro přestárlé a postižené. Bývalí alkoholici, vrazi a asociálové se starají o postižené. Přibyly tři domy pro opuštěné děti. Bývalé prostitutky hospodaří v kuchyni a na statku, který také patří ke komunitě. O Marianovi Kuffovi se říká: „Je to matka Tereza v kalhotách. Jezdíme se k němu učit a inspirovat se, čerpat odvahu a schopnost smysluplně žít.“
 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1110800978-kde-konci-nadeje-zacina-peklo/20356226577/

Moje romské děti
Televizní verze filmu Všechny moje děti, který se stal na Slovensku nejnavštěvovanějším dokumentárním filmem všech dob. Ústřední postavou filmu je charismatický farář Marián Kuffa. Ve filmu ho ale divák vidí spíše v zašpiněných montérkách a sleduje drama mise do prostředí bídy a beznaděje v zapomenutých romských osadách. Místo kázání se Kuffa snaží strhnout Romy vlastním příkladem a lidským zájmem. Pomáhají mu bývalí kriminálníci a alkoholici z komunity, kterou před 25 lety založil v podtatranské obci Žakovce. Film šokujícím způsobem odkrývá problémy, s nimiž romská komunita zápasí. Divák se zatajeným dechem sleduje dramatické mikropříběhy Romů a sisyfovský boj Kuffy s drsnou realitou: chce, aby „jeho děti“ znovuobjevily své schopnosti, lidskou důstojnost, naučily se nezávidět si a pomáhat jeden druhému. Podaří se mu to?
 http://www.ceskatelevize.cz/porady/10435218378-moje-romske-deti/31329838014/
Moje romské děti - na Slovensku pod názvem Všechny moje děti
PRÍBEH SKUTOČNEJ ODVAHY A LÁSKY  
Ústrednou postavou filmu je charizmatický farár Marián Kuffa. Vo filme ho ale divák vidí skôr v zašpinených montérkach a sleduje drámu misie do prostredia biedy a beznádeje v zabudnutých rómskych osadách. Miesto kázania sa Kuffa snaží strhnúť Rómov vlastným príkladom a ľudským záujmom. Pomáhajú mu bývalí kriminálnici a alkoholici z komunity, ktorú pred 25 rokmi založil v Žakovciach. Film šokujúcim spôsobom odkrýva problémy, s ktorými zápasí rómska komunita. Divák so zatajeným dychom sleduje dramatické mikropríbehy Rómov a sizyfovský boj Kuffu s drsnou realitou: chce, aby  „jeho deti“ objavili svoje schopnosti, naučili sa nezávidieť si a pomáhať jeden druhému. Podarí sa mu to?
http://www.vsetkymojedeti.eu/ 

Fotografie odtud: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10492707659-vsechny-moje-deti/31329838015/

čtvrtek 31. března 2016

...už je to tu


Naše planeta Země je loď, putující vesmírem..


Někdy stojí za to si na jaře lehnout na louku paluby a dívat se, 
jak kolem z trávy prýští rakety květin, 
bílé a narůžovělé výbuchy kvetoucích stromů
nebo na siluetu plachtících křídel vysoko na nebi.
 Jak se osvětlená příď mé lodi v táhlém houpání 
noří do temnoty vesmírného oceánu,
 zvedá v pomalém rytmu poletující barevné motýly 
a červené popínavé rostliny přesahující dolů přes okraj. 
Chůze na Zemi je jako prohlídka plujícího zámku: 
na stěnách obrazy mraků, tapisérie jednorožců, 
vzorky parket a každá krajina s jiným vzorem, 
sochy skalních štítů, zlato ranního svítání a šperkovnice z vykládaného dřeva. 
Kolem tanečního parketu se čeří fresky květin, tapisérie motýlů a svícny z křišťálu. 

Jenom zde na lodi Země víří kolibříci kolem květin 
a orchidejí visících v girlandách z paluby, 
jen zde na jaře rozkvétají jabloně
jen zde si na stromech ptáci splétají hnízda, 
jen moje loď je obrovskou plovoucí botanickou zahradou,
 jen zde těžce voní v podvečer jasmíny a ráno kvetou růže, 
jen z naší lodi se do vesmírného oceánu ráno ozývá křik ptáků 
a večer se soumrakem táhlé volání nočních sov.

A spolu se všemi květinami a motýly, 
které svatý František tak rád nazýval malými bratry a sestrami, 
vás všechny vítáme zde na jedné lodi.

Marek Orko Vácha
...o svém pořadu Na jedné lodi.

O přírodě a světě kolem nás.
Minulý rok odvysílaném na tv Noe.
Tentokrát ne tolik jako kněz, ale spíše jako 
moderátor-biolog a jeho hosté.
Video archiv tu.


...
Po týdnu venku.
První hřejivé paprsky.
První narcisky a tulipány na zahradě vonící.
První fialky a nejkrásnější sedmikrásky.
První maličké květy meruněk.
První včelky poletující.
První, ale každý rok znovu.
A znovu.

Ale s každým rokem jako by to bylo novější.
Intenzivnější. Krásnější. A s vděčností a pokorou
jako bych lépe dokázala tu krásu
přijímat a děkovat.

Vítej jaro! 
...

PS: Před včeličkama Skřítková utekla zpět domů s voláním:
"Oni si myslí, že jsem jejich potrava, pomóóoc!" Čeká mě asi hodně přesvědčování,
aby se nebála být venku. Vždyť je to holka z vesnice!