syroovka

Před několika lety můj Martin narazil někde v antikvariátu

na knížku Stalo se v adventu "číhošťský zázrak".

Tenkrát jsem o Číhošti věděla jen velmi málo.

Respektive jen to, že se jednalo o nějaký komunistický

proces, kdy zahynul kněz.

Babiččina kamarádka, která byla jako

dcera velkostatkáře nucena se s celou rodinou odstěhovat

v padesátých letech na Vysočinu se nesměla sem domů vůbec podívat. Ani příbuzným na hrob.

Až po revoluci babičce vyprávěla, že když se v té době na Vysočině někoho na P. Toufara zeptala,

dostala přísnou odpověď, že na tohle téma se prostě nemluví.

Znala jsem film In nomine patris.

Ale ani film, ani publikace Stalo se o adventu

nebyly až tolik založeny na faktech.

Chtěla jsem pátrat dál a vědět víc.

Ale žádnou jinou publikaci jsem neobjevila.

Až pak, za pár let se objevila úžasná kniha Miloše Doležala.

Jako bychom dnes zemřít měli.

Četla jsem ji při častých hospitalizacích s malou Skřítkovou v bříšku.

Neskutečně jsem začala obdivovat Miloše Doležala, s jakou silou a s jakou

nádhernou péčí se do tohoto díla pustil. Tolik informací, fotografií...to je celoživotní práce.

Každý, kdo tuto knihu u mě viděl v nemocnici na nočním stolku se divil, co to čtu,

proč že nečtu něco pozitivnějšího. Ale mě ta kniha a hlavně osoba P. Toufara

neskutečně posilovala. Nevypadalo to se mnou ani s malou Skřítkovou

moc dobře. Začala jsem se k P. Toufarovi přimlouvat.

A věřím, že mi pomohl.

Číhošť po osobní návštěvě mi vše potvrdila.

...

Krok do tmavé noci:

příběhy faráře Josefa Toufara,

jeho vrahů a číhošťského zázraku.

Téměř sedmsetstránková publikace je pokračováním.
Je až neskutečné, kolik informací se nashromáždilo

za čtyři roky od sepsání první knihy.

"Tato kniha neopravuje zjištění předložená v knize první,
ale doplňuje celou mozaiku o množství střípků a ještě víc ji zpřesňuje."
Miloš Doležal

Úvod ke knize z Kosmas.cz:
Dramatický obraz, který uvozuje novou knihu Miloše Doležala Krok do tmavé noci. Ta je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu. Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnosti. Doležal se věnuje nejen epizodám z Toufarova studentského či kněžského života, ale pokouší se nahlédnout i jeho přemýšlení o samotném tajemném pohybu číhošťského křížku. Rekonstruuje průběh únosu a výslechů ve Valdicích, hledá místo knězova skonu a svědkyni jeho posledních hodin života, mapuje vznik propagandistického filmu Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází či podává pohled do nitra estébácké mašinerie skrze životní příběh příslušníka StB Ladislava Máchy, Toufarova spoluvraha. Detailně také popisuje potupné zahrabání Toufarova těla na hřbitově v Praze-Ďáblicích, historii tohoto místa a způsob ukládání ve 40. a 50. letech 20. století. Knihu doprovází bezmála sedm stovek většinou dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů. Poprvé jsou také uveřejněny podrobné zprávy archeologa Jana Havrdy, antropologů Petra Velemínského, Miluše Dobisíkové a Vítězslava Kuželky a soudního lékaře Jana Krajsy, podílejících se na exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara v letech 2014 - 2015. Publikaci doplňuje inspirativní filozoficko-meditativní doslov historika umění prof. Josefa Vojvodíka s názvem Passion a paměť: zamyšlení nad obětí P. Josefa Toufara a nad knihou Miloše Doležala.

25. února 1950. U lůžka umírajícího Josefa Toufara sedí estébačka Kantorová, převlečená do uniformy zdravotní sestry. V jednu chvíli ho drží za ruku. Ještě než Josef Toufar kolem půl deváté večerní dodýchá, v agonii k ní pronese několik slov. V noci pak do dvora sanatoria nacouvá nákladní auto a Toufarovo mrtvé tělo je na jeho korbě odvezeno do Ústavu soudního lékařství na Albertově k pitvě. Hlídají ho dva příslušníci StB, kteří mají od nařízeného soudruha Košaře jasný příkaz: "Mrtvola nesmí být spatřena zaměstnanci ústavu! Ani třetími osobami!" Tělo jako důkaz brutálního mučení musí co nejrychleji zmizet ze světa.
Týž den se v dalekém Arnolci na Vysočině, kde se Josef Toufar narodil a vyrůstal, v noci náhle probudí jeho starší bratr Vladimír, zvedne se prudce z lůžka a sedne si na okraj postele.
Probudil se z naléhavého snu nebo spíš z bdělého vidění. Zahlédl v něm svého bratra Josefa,
zkrvaveného, rozbitého, s vyraženým okem, s gumovou hadicí čouhající z břicha, s obinadlem na rukou a ovázanou hlavou. Nahlas tehdy do tmy vyhrkl:„Jožka žije!“ V samém střed hlavního města, na Pražském hradě v rozsvíceném Španělském sále a dalších přilehlých reprezentačních prostorách sídla soudruha prezidenta, probíhá slavnostní zasedání ÚV KSČ. Mezi účastníky je také plukovník Josef Čech, de facto šéf oddělení politického zpravodajství StB, jeden ze strůjců brutálního vyšetřování P. Toufara. V předsálí chce srdečně a soudružsky potřást rukou prezidentovi, ale ten, když Čecha uvidí, zachmuří své dělnické obočí a žoviálně začne tahat plukovníka z ministerstva za ucho. Čech se naoko kaje a dělá před "nejvyšším" smutného žáčka. Později vypráví: "Já jsem za to přirozeně dostal vynadáno, dokonce osobně od s. Gottwalda ve Španěláku při zasedání ÚV, tehdy mě kroutil za ucho a že jsme to neprovedli dobře, protože Gottwaldovi šlo o politický efekt. Jasně, oni chtěli, aby Toufar vystoupil, to měl být velký politický proces, měl to být jeden z útoků proti církvi."

Už jsem tu jednou psala o Historii 1950 od Kamila Činátla.

Ale přišlo mi, že tak nějak zapadla v odkazech.

Proto vkládám znovu. Neuškodí, si připomenout...

Projekt Historie 1950, pojednává o procesu P. Toufara. Na jeho příkladu s pomocí dobových dokumentů, natočených pořadů a propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, se snaží žákům objektivně přiblížit dobu padesátých let.

Výukové DVD na přednášce v Dominkánské 8 - Josef Toufar ve veřejném prostoru

bylo okamžitě rozebráno. Ale lze ho objednat nebo spustit online.

Včetně filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení - tady.

K němu ani snad není co dodat.

28. října 2014. Jitka Cvetlerová, dcera Marie Pospíšilové Toufarové, jde na Pražský hrad převzít vyznamenání za Zásluhy o stát, které má být in memoriam uděleno jejímu prastrýci P. Josefu Toufarovi. Se svým mužem a dcerou Janou projdou nádvořími a při vstupu do prezidentského paláce je u recepce legitimuje pracovnice hradního protokolu. Kontroluje v seznamu zvaných hostí jména a odškrtává příchozí. "Tak Jitka Cvetlerová...to jste vy...Jana Cvetlerová, výborně...a kde máte Josefa Toufara? Ten nemůže přijít? Nebo to je tady ten pán?" A vzhlédne k Jiřímu Cvetlerovi. Cvetlerovi na sebe vyděšeně pohlédnou. S dávkou cynismu by mohli odpovědět, že Josef Toufar je pětašedesát let zahrabán na ďáblickém hřbitově. Odpoví však věcně: "Víte, byl v padesátém roce umučen a dnes tady má být vyznamenán in memoriam." Pracovnice se podiví: "Jo takhle...in memóriam," odškrtne si v seznamu jméno a pustí Cvetlerovy dál.

DOLEŽAL, Miloš. Krok do tmavé noci: příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a číhošťského zázraku. První vydání. Praha: Nezávislý podmelechovský spolek, z.s., 2015. ISBN 978-80-260-9125-7.

STRÖBINGER, Rudolf a Karel NEŠVERA. Stalo se v adventu: "čihošťský zázrak". Praha: Vyšehrad, 1991. ISBN 80-7021-065-6.

Jen dodávám, že publikace Jako bychom dnes zemřít měli
vyšla i na CD - tady. Kdo jste ještě knihu nečetl
a třeba Vás víc zaujme mluvené slovo. Navíc v tomto případě velmi
kvalitně a emotivně namluveno Janou Frankovou a Davidem Matáskem.
Celý cyklus vysílal Českém rozhlas v únoru minulého roku.

Dokument ČT o pátrání a exhumaci ostatků P. Toufara Mrtvolu sprovoďte ze světa tady.

Rozhovor s Milošem Doležalem o knize Krok do tmavé noci tady.
Další rozhovor tady. „Někdy se sám sebe ptám, proč si P. Toufarvybral za životopisce zrovna mě.
Ale doprovází mě prakticky celý život a dnes vím, že je to moje osudové téma.“

V současné době se natáčí nový hraný dokument o P. Toufarovi.
Spoluscénaristou dokumentu je Miloš Doležal.
ČT by ho měla pod názvem Jako bychom dnes zemřít měli uvést letos v prosinci.
Více o právě vznikajícím dokumentu tady.

Více o P. Toufarovi, včetně různých odkazů (dokumenty ČT, rozhovor Daniely Drtinové s Milošem Doležalem, odkazy na rozhovory, články v tisku atd.) zpětně v příspěvcích - tady.