čtvrtek 31. ledna 2013

...červená-žlutá



Miluju poštovní balíčky! Ať už si je sama objednám nebo od někoho dostávám...
Mám ráda ten pocit koukat na zabalenou krabici, pak si pomalinku užívám rozbalování, celý obsah balíčku si několikrát prohlížím a většinou ho znovu naskládám do krabičky a pak znvou prohlížím:)...

Včera mi pošotou přišly balíčky hned tři (fusakem na mimino Vás zatěžovat nebudu:),
ale v jednom byly čerstvé výtisky časopisu Nevěsta. A pod titulkem Skutečná svatba: Martina a Martin
 je reportáž o naší červeno-žluté svatbě.
Více taky tady na blogu, na wedme a originalních svatbách.


A v dalším balíčku přiletěl(a) anděl(ka) - a jako by to tušil(a) - v barvách naší svatby!!
Radost byla převeliká a za to děkuji kočičce kakaové.

středa 30. ledna 2013

...kolíčkový věšák ještě jednou


Tenhle nám visí v kuchyni (pro puntíky já mám prostě slabost)...
 První věšák pro skřítka je tady.

pondělí 28. ledna 2013

... ♥ z Doksan


Perníkové srdíčko od sestřiček Premonstrátek z doksanského kláštera...
Včera Mší svatou klášter oslavil 15 let od svého "znovuzrození".
Jsem moc ráda, že je nám tak blízko...

Více o klášteru tady.

Koníčci jsou dárkem od milé švagrové. Díky Magdi.

neděle 27. ledna 2013

...cesty



...Stůjte na cestách a vyhlížejte,
ptejte se, která je dobrá,
po ní se vydejte
a vaše duše naleznou klid...
(Jer 6,16)

Přeji Vám, ať ve svém životě nalézáte ty správné cesty.
A pokud z té správné někdy sejdete, ať zase rychle naleznete cestu zpátky...
Hezkou neděli!

*

Nedá mi to a nedá...Výsledek voleb respektuji, zvítězil názor většiny, ale...

čerstvě zvolený prezident, který začne první rozhovor tím,
...že inteligentní novináři mohou zahajít tiskovou konferenci
...že bulvární deník MF Dnes snad neoznačí jeho polibek s Jiřinkou za sexuální aféru
...že manželka sleduje volby doma, protože ji kolegové přítomých novinářů bacili kamerou po hlavě
...že ho čeká večerní rozhovor s Moravcem, který si občas hraje na dalšího prezidentského kandidáta (při kterém se promění z jezevce v aligátora a znovu vyzdvihuje Jiřinku - vybral si ji díky tomu, že několik desítek let rozdává všem úsměvy a sám nabádá Moravce k tomu, aby se více smál...)
...(softwaroví pistolníci budiž mu odpuštěni)...
...to vše během několika minut.

...takový prezdient pro mě není tím, koho bych si přála. Je mi z toho smutno...

A nakonec Klaus telefonicky z Chile oznámí, že pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí...

...

pátek 25. ledna 2013

...odvoleno


...a volila jsem hned za dva! Škoda, že jen s jedním platným lístkem.

...další Skřítek na cestě





...Musím jen ležet a domlouvat mu, aby se mu nechtělo předčasně na svět...
...ale věřím, že už si dal říct a do konce března zůstaneme 2v1 :).


...za fotky díky bráško!

čtvrtek 24. ledna 2013

...kterak malý Skřítek cestu z "domova" domů našel



Dlouhou dobu jsem čekala, až budeme mít tuhle zprávu černou na bílém.
Manžel mi ji týden před Vánocemi přinesl do nemocnice,
kde jsem ležela s naším miminkem v bříšku a doktoři mu domlouvali,
 aby nepospíchalo ven...
Konečně - doporučený dopis od soudu - stáváte se pěstouny!


 
 Teď ale od začátku...
Já a manžel jsme oba tak trochu blázni
 Ale snad v tom dobrém slova smyslu, podle testů jsme psychicky vyrovnané osobnosti:).
A už před svatbou jsme se shodli na tom, že až budeme mít svoje děti, 
přijmeme z dětského domova nějakého skřítka, abychom mu dali šanci žít v rodině. 
(Původně jsme plánovali, že založíme něco jako „malý rodinný dětský domov“ nebo velkou pěstounskou rodinu. Ale vychovávat tyto děti je velká dřina, já mám navíc vystudovanou speciální pedagogiku a zkušenosti s těmito dětmi, proto jsme si sundali růžové brýle a rozhodli jsme se, že jedno „nevlastní“ dítko bude stačit.)


Po škole jsem nastoupila do speciální mateřské školy. 
Ke mně do třídy docházel tříletý mrňousek z dětského domova. 
Poprvé byl u nás na návštěvě o Vánocích 2011 (většinu dětí z dětského domova 
si totiž na svátky berou biologické rodiny „domů“ a já jsem byla oslovena paní vychovatelkou, jestli bych si nechtěla malého skřítka vzít k sobě na návštěvu, protože zůstane s několika málo dětmi v domově).  
Po domluvě s vedením dětského domova jsem si k sobě brala Skřítka na občasné návštěvy, snažila jsem se mu s manželem naplno věnovat, protože byl hodně sociálně opožděný.
Po několika měsících společných návštěv jsme začali přemýšlet nad tím, 
proč by to právě nemohl být tenhle Skřítek. 
Dokonce tuhle myšlenku nahlas pronesl můj milý, já bych se snad ani neodvážila:).
 A začalo nám dlouhé zvažování a přemýšlení.
Zvládneme to? 
Co na to naše okolí?
I když to pro nás bylo nejmíň důležité, řídili jsme se hlavně tím, jak jsme to cítili my.
Nemáme přeci jenom čekat na to, až budeme mít vlastní děti? 
Ale jeden Skřítek je právě tady a teď…
Bylo rozhodnuto – jdeme do toho.


 A pak dlouhý kolotoč s úřady. 
Návštěvy na sociálce, návštěvy od sociálky u nás, bezradné telefonáty, 
rozeslané maily do různých organizací, pohovory s kurátorem, sociální pracovnicí, 
šetření domácnosti, několikahodinové psychotesty, psychologické pohovory…
Bylo to dlouhé, občas to bolelo. Chvílemi jsme si přišli, jako bychom něco ukradli nebo provedli a někdo nás za to chce potrestat. 
Často nám byl vytýkán nestandardní postup – žádali jsme o konkrétní dítě 
a nebyli jsme ještě v registru uchazečů o náhradní rodinnou péči. 
Ale vydrželi jsme a po testech s úžasnou psycholožkou,
 u které jsme našli podporu a také naději, že to, co děláme je správné! 
Paní psycholožka se asi snažila a rychle urgovala sociálku s naším doporučením.
 Tři týdny po psychotestech nám Skřítka propůjčili na tzv. prodlouženou návštěvu, 
kterou sociálka prodlužovala až do vyjádření soudu.  


 
K soudnímu řízení jsme byli pozváni po devíti měsících, kdy jsme u soudu podali žádost.
 To už jsem vypovídala s miminkem v bříšku.
 Konečně nám soud svěřil Skřítka do náhradní rodinné péče a ustanovil nás pěstouny.


Z malého skřítka „ústavního“, který sice uměl ve svých třech letech skládat vzorně věci do komínků, ale každou noc se počůrával. V domově ho každou noc plenovali, ale já jsem byla rozhodnutá raději každý den prát, než mu dále dávat plínky.
 A chováním spíše připomínal robota, se pomalinku stávalo normální radostné dítě. 
Po několika měsících se zlepšil o tolik, že byl přeřazen ze speciální do běžné třídy. 
V létě u nás oslavil čtvrté narozeniny a jako mávnutím kouzelného proutku se přestal počůrávat, to bylo radosti!
Před Vánocemi nás začal oslovovat (místo teto a strejdo) – maminko, tatínku…
Rozmluvil se tak, že pusu skoro nezastaví. Připravujeme ho na to, 
že bude na jaře „velkým bráchou“.
Nevíme, jak tahle „pohádka“ bude pokračovat, ale věříme tomu, že může dopadnout dobře. Naštěstí s manželem stojíme nohama na zemi (i když jsme ti blázni:), 
nepočítáme s tím, že bude ze Skřítka vysokoškolák s bezproblémovým chováním.
Vše se ukáže až časem…


 
Samozřejmě se bojím toho, že se ozve jeho biologická rodina, že bude mít problémy ve škole, bojím se taky jeho puberty, ale to má přeci často člověk problémy i „s vlastními dětmi“. Ale pokud se nám podaří vychovat z něj (i přes to, co má „ve vínku“ ze své biologické rodiny) slušného člověka, budeme spokojeni.
Často se v okolí setkáváme s reakcí - proč si bereme "cizí", když můžeme mít svoje...hodně lidí bylo překvapených, když mě pak viděli s bříškem, mysleli si, že nemůžeme mít svoje děti. Někteří prostě nepochopí, že jsme chtěli dát Skřítkovi šanci a možnost vyrůstat v rodině. Ale o to víc pak potěší milé povzbuzení.


Původně jsem nechtěla na web nic takového dávat...ale je to blog o mně,
 Skřítek je mojí součástí a občas se tu přeci jen objeví.
Přišlo by mi to nespravedlivé "ho zapřít" a psát o tom, že čekáme miminko...
Takže jsem se Vám zcela odhalila.
Jsem maminka, která v bříšku nosí své první dítě, i když bude druhé.

pondělí 21. ledna 2013

...zaháčkované začátky

 
...kruhový šál pro mě
...a ze skřítka je lední medvěd:)

Začínám se kamarádit s háčkem. Jehlic se zatím (nevím proč) bojím..Tohle jsou první dvě věci, které se mi podařilo uháčkovat (písemné návody jsem absolutně nepochopila, až youtube mě naučil). Ještě je hodně co dohánět...ale moc mě to baví.
Mám ráda práci, při které vzniká něco pod rukama
(a výsledek je - pokud možno brzo vidět)...

pondělí 14. ledna 2013

...řeknu to tričkem



Jedna srdcová záležitost s houpačkou...
...a další dvě černá s našimi láskami - hory a kola
(ty máme s mým milým stejná).

(obyčejná bavlněná trička+zažehlovací barvy na textil Pébeo)


pondělí 7. ledna 2013

...My tři králové jdeme k Vám

...Člověk míní, Pán Bůh mění...na naše první "rodinné" Vánoce jsem se tolik těšila. Na pečení cukroví, na vánoční vůně, výzdobu našeho hnízda, na vánoční jarmark v Úštěku, na společné chvíle...místo toho jsem si měsíc poležela v nemocnici.
Na Tři krále mě pustili ležet domů...

Fotky jsou z okna naší ložnice:)...Tříkrálová sbírka je u nás ve vsi díky naší babičce, už několikátý rok...